Království vlka III: Osudy

9. Jen malá chvíle klidu

Necenzurovanou verzi kapitoly najde v povídce Z tajného šuplíku.

Na obrázku nikdo jiný než "náš" Alfa Caleb. 

------------------------------

Když se druhý den probudila, bylo už blízko k poledni. I když spala poměrně dlouho, nemohla říct, že by se cítila odpočatá. Právě naopak. Lehce jí tepalo ve spáncích, před očima se jí dělaly lehké mžitky. Klidně by spala ještě dál, ale když si vzpomněla na události posledních dní, věděla, že neusne.

Její rodiče.

Smrt Alfy Monroea.

Očekávaný příjezd Alfa krále a jeho syna.

A v neposlední řadě rozhovor s Calebovou matkou.

Odtrhla svůj pohled od dřevěných krovů na stropě a přetočila se na bok. Caleb ležel vedle ní. Také na boku, jednu ruku pod hlavou, tu druhou volně přehozenou přes trup. Někdo by mohl říct, že spí poklidně, ale Sam věděla, že to není úplně pravda. To poznala podle malé vrásky, která se mu objevila vždy na čele, když byl v úzkých nebo ho něco tížilo. Ani se nemusela ptát, co přesně ho tíží – byly to ty stejné věci, které ani jí nepřidávaly na odpočinku.

Povzdechla si. Kdy si konečně užijí klidu?

Raději vyklouzla z postele a rovnou si to zamířila do sprchy.

Nechala se omývat proudem horké vody. Únava, která se jí ještě před chvílí držela, se začala pomalu vytrácet. Díky teplé vodě se každý jeden její ztuhlý sval začal probouzet k životu.

Slastně si povzdechla.

Tohle je ta malá chvíle klidu, kterou potřebovala. Vypnout a nemyslet na nic.

Najednou se jejího břicha dotkly dvě studené ruce. Vypískla leknutím, ale vzápětí se skoro stejně rychle uvolnila, když si uvědomila, komu ty ruce patří.

„Promiň," zahuhlal tiše Caleb. Přitáhl si ji do náruče, její záda opřená o jeho nahou hruď. Hlavu zabořil do prohlubně její klíční kosti, kterou začal pokrývat motýlími polibky. Jestli si Sam myslela, že jí teplá voda probouzí k životu, Calebovy polibky tenhle pocit mnohonásobně zvětšovaly. Usmála se, i když on její úsměv nemohl vidět.

„Kam ses mi to vytratila? Víš, že se rád probouzím s tebou v mém náručí," zašeptal tiše Caleb. Sam neušlo, jak je jeho hlas zhrublý touhou. I když stála pod horkým proudem vody, její tělo se samovolně otřáslo.

„Nechtěla jsem tě budit. Vypadalo to, že by se ti ještě pár hodin spánku hodilo."

Cítila, jak se jeho rty na její kůži zvlnily v lehkém úsměvu. „To možná ano, ale jsou tady jiné věci, které potřebuju víc."

Nemusela se ptát, co tím myslí. Přesně věděla, o čem mluví hned podle několika indicií - jeho ústa putující po jejím krku, lehký tlak v oblasti jejích beder, jako i to, jak rukama bloudil po jejím těle.

„Calebe," zasténala tiše. „Musíme si promluvit..." Věděla, že by mu měla nejdříve říct o rozhovoru s jeho matkou, ale copak se to s tím co dělal, dalo?

„Promluvíme, lásko, ale nejdřív..." záměrně větu nedokončil.

Celým tělem jí proudilo vzrušení a podle toho, jak zrychleně dýchal Caleb, který se neodtrhl od jejího krku, věděla, že to cítí stejně.

„Moje," ozval se najednou hrubým hlasem, ve kterém rezonovala touha. Ten hlas byl živočišný, jako kdyby za Caleba mluvil jeho vlk. Tohle byla ta divočejší stránka Caleba – nebyl jemný, ale Sam to nevadilo, právě naopak – užívala si to každou buňkou svého těla.