Království vlka III: Osudy

Epilog

O dva a půl roku později

Proklouzla vrátky nízkého plotu a po vyšlapané cestičce si to zamířila k zadnímu vchodu do domu.

Bylo jaro. Teplé sluneční paprsky jí příjemně hřály na tváři a ve vzduchu se nesla vůně jarních květin. Několik květin – tulipánů, narcisů a jiných bylo vysázeno i kolem domu.

Dům, do kterého měla namířeno, nebyl nijak veliký, dvoupatrový s bílou omítkou a širokými okny se světle hnědými okenicemi.

Byl to dům, který patřil jejím rodičům. Maya a Luka samozřejmě dodrželi svůj slib a zůstali se svými dětmi. Našli si v Pineville dům, nedaleko od Vlčí vily, tak aby byli svým dětem nablízku. Sam za to byla moc ráda, protože věděla, že teď je bude potřebovat víc než kdy jindy. Už to byly více než dva roky od doby, kdy s Benem našli své rodiče, a nemohla být šťastnější.

Vše fungovalo báječně a bez problémů. Caleb dále fungoval jako Alfa, po jeho boku Ben jako jeho Beta, který mezitím začal studovat univerzitu. Dokonce i Sam si udělala kurz zdravotní sestry, s tím, že by dále chtěla pokračovat v medicíně a třeba jednou převzít i místo doktorky.

Smečka byla spokojená společně s nimi, i když pár věcí se změnilo. Sniff a Elle začali oficiálně randit a že jim to tedy trvalo, než si vzájemně vyznali lásku. Cole, věčně se honící za každou sukní, se konečně usadil a to když objevil svou Spřízněnou duši. To samé se stalo i Courtney a překvapením pro ně bylo, když zjistili, že její Spřízněná duše byl vlkodlak z jejich sousední smečky, kterou kdysi vedl Alfa Monroe. A ještě větším překvapením pro všechny také bylo, když jim Caleb oznámil nového Alfu této smečky, kterým se nestal nikdo jiný než Robert. Ač krví Beta, Caleb si byl naprosto jistý, že svou novou úlohu zvládne. A i když o dva členy přišli, tak před šestnácti měsíci dva nové členy přivítali a to když Zara a Mickey dokončili svůj výcvik. Další dva z mladších vlků, Jamie a Max, se měli stát součástí smečky už brzy. Nemluvě o tom, že další mladí byli ve výcviku – jejich smečka se rozrůstala a oni za to byli vděční.

Vloni v létě Sam s Calebem uspořádali svatbu – měli menší obřad na jejich mýtině, v kruhu svých nejbližších. Nic přepychového a nóbl, jen ti, které milovala – její smečka, rodina a přátelé. Vše fungovalo, jak mělo, a před třemi měsíci se dozvěděli další skvělou novinku.

Sam byla těhotná.

A co víc, čekala dvojčata.

A to byl menší mráček na jinak vymetené obloze plné spokojenosti a štěstí. Jistě, Sam si představovala rodinu – věděla, že chce mít jednou s Calebem děti, jen si nebyla jistá sama sebou. Jaká bude matka?

A moc jí na té nejistotě nepřidalo ani to, když se dozvěděla, že čeká dvojčata. Jistě, Caleb jí slíbil, že jí se vším pomůže, že bude stát po jejím boku. A ona věděla, že to i tak bude, přesto v ní pořád hlodal ten nepříjemný červíček – zvládnou to spolu?

Proto byla moc ráda, že jsou její rodiče u nich. Doufala, že její máma tady pro ni bude a pomůže jí.

Vystoupala tři schody směrem ke dveřím zadního vchodu domu. Sice byla teprve ve třetím měsíci, ale měla pocit, že se pohybuje, jako kdyby byla už v šestém. Otevřela skleněné dveře, které vedly rovnou do kuchyně, přičemž se zarazila na místě.

Vypískla.

„Proboha!" křikla rychle a zakryla si oči. „U toho stolu jíme!" zvolala. Cítila, jak jí se jí do tváří hrne červeň.

Její máma seděla na stole, sukni povytaženou vysoko, několik knoflíků košile rozepnuté. Táta stál před ní, kalhoty právě naopak zase stažené níže a tričko ani na sobě neměl.