Království vlka III: Osudy

10. Obvinění

Obrázek - Joshua Heywood

------------------------------------

Nevěděl, jak dlouho byl ztracený ve vlastních myšlenkách, když se ozvalo další zaklepání na dveře. Nemusel dlouho hádat, kdo je na druhé straně. Tu auru nadřazenosti by poznal kdykoli.

„Dále," řekl jasným hlasem, přesto se musel zhluboka nadechnout, aby uklidnil své neklidně bijící srdce.

Dovnitř jako první vstoupil Ben.

„Alfo Calebe. Váš otec, Alfa král Gideon a nástupce Alfa Joshua právě dorazili." Caleb věděl, že jeho otec i bratr jsou Benovi v patách, proto jeho Beta používal velmi formální tón.

„Děkuji, Beto Benjamine, prosím, pozvi je dál," s tím se postavil ze židle, nicméně zůstal stát za svým stolem. Vždy když do místnosti vstoupil Alfa král, byli ostatní vlkodlaci povinní se postavit a vzdát tak svému vůdci úctu.

Král Gideon vstoupil do místnosti vzpřímený s hrdým postojem, tak jak si to vždy Caleb pamatoval. Jeho tmavě zelené oči okamžitě spočinuly na něm, a i když měl Caleb poklonit hlavu a dát tak najevo svou podřazenost, hrdě svému otci pohled opětoval. Přeci jen... byl to on, kdo byl v rodině tím rebelem a potížistou, ne?

„Zdravím tě, bratře."

Nebyl to on, ani jeho otec, ale jeho bratr, který promluvil jako první. Caleb stočil svůj pohled za otcovo levé rameno, kde stál Joshua. Ten tentokrát neměl na tváři svůj obvyklý sarkastický úšklebek. Právě naopak, stál vzpřímeně, oči obezřetné. Skoro jako kdyby se díval na otcovu věrnou kopii. No, aspoň u jednoho ze synů je jasné, kdo je jeho otcem.

„Joshuo," odvětil nazpět. „Vítejte, i když se setkáváme za takových okolností. Prosím, posaďte se." Pokynul ke dvěma koženým židlím před jeho stolem.

Ben se mezitím přesunul za Calebovo pravé rameno. Dával tak najevo, že je Alfova pravá ruka. V určitém smyslu tak dával i najevo, že chrání svého Alfu před možným nebezpečím.

„Můžu něco nabídnout? Kávu, burbon?"

„Nemyslím si, že je čas na zdvořilosti, Calebe..." ozvalo se rázným hlasem. Caleb byl překvapený. Čekal tahle slova od svého otce, ale ty se ozvaly od Joshui. Jeho bratr se mračil, ruce zkřížené na prsou, oči zúžené do tenkých škvírek. Ten tam byl jeho bezstarostný bratr.

„Ale klid Joshuo. Není nutné napadat pohostinnost tvého bratra."

Caleb rychle střelil pohledem po králi. Neušlo mu jeho slova – tvého bratra... Ano, řekl tvého bratra, ne mého syna. Možná si to jen nalhával, ale přikládal těm slovu najednou až moc velký význam.

„A pokud dovolíš, skleničkou dobrého burbonu bych nepohrdl." Tón hlasu jeho otce byl neutrální, ale Caleb za ty roky moc dobře věděl, že tuhle poklidnost nemůže brát na lehkou váhu. Otec vždy vystupoval klidným a ukázněným dojmem, ale věděl, že je to maska. V klidu, bokem od veškerého dění, uměl vybuchnout a jeho vztek často býval neúprosný. Ať už se to týkalo jeho nepřátel nebo i rodiny.

Caleb nakonec pokynul směrem k Benovi, který zamířil k menšímu stolku, kde byly odložené křišťálové karafy s alkoholem. Odlil do tří sklenic a opět se vrátil ke stolu. Když si muži rozebrali své sklenice, Ben se vrátil za záda svého Alfy.

„Takže můžeme začít?" ozval se jeho otec, jen co si upil ze sklenice.

Další hodinu jim Caleb ve spolupráci s Benem podávali hlášení o tom, co se stalo. Nedaleko hranice s územím Alfy Monroea došlo k napadení hlídkující smečky skupinou tří upírů. Upíry se podařilo zastavit, nicméně během souboje došlo ke zranění Alfy Monroea, kterému jeden z upírů stihl prokousnout krkavici. Bohužel se jednalo o zranění neslučitelné se životem.