Camp [TodoDeku; CZ]

~9~

Zamknul za sebou dveře a opřel mě o zeď. Okamžitě si přivlastnil mé rty. Neotálel jsem a začal spolupracovat. Chvíli jenom pohyboval rty proti těm mým. Potom mě jemně kousl do rtu, čímž si vyžádal vstup do mé pusy. Po chvíli začala válka jazyků, kterou jsem natěsno prohrál. Pod mikinou jsem cítil Todorokiho teploučké ruce, které začali zkoumat moji hruď. Trochu jsem se lekl, ale bylo mi to příjemné. Po chvilce nám došel dech, takže jsme se museli odpojit. On toho využil a začal mi opečovávat krk. Někdy se i jemně zakousl, takže mi vždy z úst vyšel tichý stén. Po chvilce mi sundal mikinu a začal opečovávat i moje bradavky. Jednu opečovával jazykem a tu druhou mnul v prstech. Vždy když ji zkousl, utekl mi z úst vzdech. Mířil dolů a přitom na mém těle zanechával několik znamének lásky. Trochu mi stáhnul tepláky a obdařoval moje podbříško několika dalšími fialovými flíčky.  Ale náhle někdo zaklepal. Ne, co si to nalhávám. Někdo tady total začal bušit na dveře. Todoroki se rychle odtáhnul a zděšeně se na mě koukal. Stejně tak já na něho. Neotálel jsem a rychle si natáhl tepláky i mikinu. To samé očividně udělal i Todoroki, který už odemykal dveře. Jakmile otevřel.. CO?! Byla tady snad celá třída, která spadla do otevřených dveří. Já jen udiveně díval a cítil se ohromně trapně. Todoroki vrhal po všech vražedné pohledy, ale to nám vysmátá Mina začala něco říkat. Neposlouchal jsem, protože jsem si chtěl vedle sebe vyhrabat díru, skočit do ní a už  nikdy nevylézt. Z jejího rozhovoru jsem pochytil jedině něco o tom, že si máme jebat jinde a máme být zticha. Umíral jsem hanbou, zatímco se všichni tlemily. Já chcípnu!! Rozeběhl jsem se a odstrkoval všechny z cesty. Když se mi to podařilo, vletěl jsem do svého pokoje, zamkl za sebou (radši nadvakrát) a vlítl do postele. Nebyl jsem nijak naštvaný na ně, jenom na sebe. Určitě teď budou Todorokiho vyslýchat a posmívat se mu za mě. Že já kkt nemohl být víc potichu. Cítil jsem se hrozně. Nevnímal jsem okolní svět. Jen jsem se modlil k bohovi, aby jako zázrakem přiletěl na Nimbusu 2000 Potter a pozmněnil jim pomocí nějakýho čáry-máry fuk paměť, já bych mu za to dal klidně 5 galeonů. Nad touhle myšlenkou jsem se trochu ušklíbl. Ale menší úsměv se hned z mé tváře vytratil. Sáhnul jsem si pro telefon, jakože bych si pustil nějaké ty ✨songy✨, ale neměl jsem ho tady. Dopiceee ja ho nechal u Todorokiho. Povzdechl jsem si a rozhodl se počkat, než mě ta na píču nálada přejde. Po asi půl hodině ,co já vim po kolika, jsem se cítil o dost lépe, takže jsem si řekl, že si pro svůj áJfOn 1549979 PrO mAx dojdu. Odemkl jsem dveře a co nejtišeji se vydal do Todorokiho pokoje. Zaklepal jsem, ozvalo se " dále" a vešel dovnitř. Ležel tam on, se svym mobilem v ruce. Pohlédl na mě a mírně se usmál. " Jo, dobrý" odpověděl jsem mu a úsměv opětoval. " Co ty? No..víš.. neptali se na to?" zeptal jsem se a on zakývall hlavou na nesouhlas. " Uff" řekl jsem si spíš sám pro sebe a sedl si k němu. " Víš.. zeptali se co mezi náma je a já..jim,.. řekl že spolu..chodíme" řekl mi a věnoval mi omluvný pohled.  " No a co na to říkali?!" vyhrkl jsem ze sebe a čekal na odpověď. " Prej že jim to.."

No a to se dočete příště! Pardon že kapitolu vydávam až takhle k večeru, řeknu to na rovinu, dneska jsem mrtvá. Už při první online hodině jsem málem usnula a byla jsem prostě nějak utahaná. NO.. a potom, když jsem měl čas jsem byla líná. Gomenasai. No nic, děkuju za přečtení, voty, komentáře a tak.. Doufám že se kapča líbila. Btw kapitola vyjde asi až pozítří. Sayonara!

                                                                                                                                                      ~Annie