Kapitola 10

7 2 0
                                    

Lukas
Neměl jsem na ni být tak zlí. Pokud bych se omluvil a přiznal chybu snížilo by to mou autoritu. No a co tak se mnou nemluví věčně to nevydrží, všechny ženský jsou ukecaný. Alespoň mám klid. Z myšlenek mě vytrhl její návrat, přes ramena měla přehozenou srnku. Ani se nepodívala mým směrem. Ignoruje mě už čtyři dny. Nezareagovala ani na mou nabídku, že večeři ulovím já. A šla do lesa. Dala se do přípravy večeře, na naporcované maso položila nějaké mě neznámé byliny. Poté maso narazila na klacek a dala se do pečení, vzala hnědé hlízy, které jsem nikdy předtím neviděl a vhodila je do ohniště. Pomocí klacku je zahrabala do popela. Posadila se a dívala se do plamenů. Jako by se jí oheň svěřoval a ukazoval svá tajemství. A fascinoval jí, pomohl na vše zapomenout. Dívala se do něj jako do zrcadla, které nelže. Vytáhl jsem své zbraně a začal je čistit. Při té rutinní záležitosti dávám své mysli možnost toulat se kam jen bude chtít, ale moje smysly jsou v pozoru. Za tři dny se dostaneme na žhavé pláně, bude náš vidět na míle daleko. A oheň si nebudeme moci dopřát musíme si udělat zasoby zásoby. Mou pozornost opět zaujala Brysk. Vzala si polovinu jídla. Znovu usedla a dala se do jídla. Došel jsem k ohni pro svou porci. Bylo to opravdu dobré.

"Vezmu si první hlídku" tak se scvrkla naše konverzace. Lehl jsem si na zem a usnul jsem. Brysk se mnou zatřásla. Za dvě hodiny bude svítat nechala mě spát o hodinu déle. Zabalila se do svého pláště a její dech se stal hlubokým a pravidelným. Držel jsem hlídku, když mou pozornost upoutal nějaký zvuk, zaměřil jsem se na něj a to byla chyba něco mě praštili do hlavy a já ztratil vědomí už zase.

Od Trůnu neutečešKde žijí příběhy. Začni objevovat