Od Trůnu neutečeš

Kapitola 7

Jedeme dál lesem. Odkud ho jen znám sedí zamyšleně je hezký velmi hezký. Odkud ho jen znám. Vždy když mě chytí nervozita pohrávám si se svým přívěškem od svého snoubence. Kradmý pohled na Lukase stačil k tomu, abych stihla vykřiknout : "Pozor! Bojový pes za tebou." Lukáš se rychle otočil. Nestihl ani vytáhnout meč, ale pes se mu nezakousl do krku. Díky mému varování se Lukas pohnul a kryl si krk. Spadli ze sedla, kutáleli se lesem a rvali se řev slyšel každý v okruhu 10 mil. Rychle sjedu ze sedla popadnou Lukasův luk, toulec a po lehkém zaváhání i meč. A běžím co mi síly stačí za hlukem. Snad to stihnu. Nohy zvedám vysoko kvůli ostružiní a kořenům. Blížím se k útesu. Hluk sílí to znamená, že už jsem blízko. Začínám rozeznávat matné siluety dvou zápasících těl. Neustále se blížím ke zdroji hluku. Pes a Lukáš se válí po zemi. Ten hnusný pes má na vrch. Meč si přehazuju přes rameno a nasadíme šíp, napínám tětivu, mířím na psí srdce. Nemohu vystřelit aniž bych ryskovala, že šíp zasáhne Lukase. Nemám na vybranou pokud nevystřelým skutálí se z útesu. Znovu natáhnu palec se dotkne koutku úst, s výdechem pouštím tětivu šíp letí. Pane Bože prosím prosím ať se Lukasovi nic nestane prosím. Opakuji šeptem stále dokola. Prosím. Ano pes se zamítal a spadne z útesu dolů. Lukas leží na kraji útesu. Ten se začal drolit vždyť spadne běžím co mi síli stačí, padám na kolena a chytám ho za ruku. Ten je ale těžký. To zvládnu. Prokluzuje mi mezi prsty. Je v bezvědomí. Musím něco vymyslet. To se lehko řekne jenže co. Přibližují se hlasy. Ten jeden poznávám to je Connor. Vynořují se z lesa je jich hodně. Skála pode mnou se začíná drolit. Chytím jednou rukou meč a zatazímí ho do země. A držím se pevně jílce. Po tvářích mi stékají slzí zoufalství a děsu, poté padají na lukasův obličej  a z něj do lesů pod ním. Z ničeho nic se utrhl velký kámen a já visím nad lesem společně s Lukasem, meč se začíná viklat jsme na něj moc těžcí. Podemnou se ozvalo za sténání. Probral se a zhodnotil situaci. "Jsme moc těžcí musíš mě pustit" po tvářích mi pořád stékají slzy. Nad námi se objevil obličej. Connorův obličej s odporným úšklebkem na tváři. A mečem v ruce. Trhla jsem mečem až se uvolnil. Tak máme Alespoň nějakou šanci to přežít.
Za pár okamžiků jsem svého rozhodnutí začala litovat přece je lepší umřít hned a mečem než se rozsekat na kusy. Padáme dolů zem se stále přibližuje Lukáš opět ztratil vědomí. Potlačila jsem výkřik hrůzy z obavy, aby se ne probral a nezažíval takovou bezmoc a beznaděj. Zavřela jsem oči a začala se neochotně smiřovat se smrtí. A v tu mě to napadlo.