Od Trůnu neutečeš

kapitola 5

Brysk
( Beata Rosalinda Yrina Scarlet Karen) Poté co jsem se probrala se mi vrátily všechny vzpomínky, jako úderem pěsti. Zchoulila jsem se do klubíčka a rozzvlyka. Bylo to ovšem příliš hlasité. Další vzlyky, které ve mě narůstaly, jsem v sobě dusila dokud nepřešli v téměř neslyšné kňučení. Ještě tak deset minut strávených vzlikáním a dost. Z nedalekého stromu seskočil ten mladík z včerejšího večera, ten mladík který mi pomohl dostat se do bezpečí. Jak jen se to představil? Luk, Lukas, Lucien, začínalo to na Lu. Pozvolna došel až ke mě. Byla jsem napnutím bez sebe a očekávala co řekne. On mi, ale jen podal okoralý chlebá se sušeným masem. Zazubil se na mě "Čerstvá snídaně pro nejjasnější princeznu". Úsměv jsem mu oplatila, jak nejlépe jsem svedla a pokusila se mu vtip vrátit "Děkuji vám Žán" A při té odpovědi jsem myšlenkami zabloudila k Edmondovi. "Omlouvám se, včera večer jsem přeslechla tvé jméno mohl bys ho zopakovat prosím." Díval se na mě jako bych spadla z višně, zřejmě se domníval, že slova jako prosím, děkuji a promiň se v mém slovníku nevyskytují. Chvilku na to mi odpověděl, " mé jméno jest Luklarien, v tento jasný den. Má kouzelná dámo jméno Lukas je, no nevím jak to zrýmovat prostě mí říkej Lukas. A proč ti mám říkat Brysk?"  Pak mi na mysl přišla otázka, proč jsem mu řekla ať mi říká Brysk. Se špatně skrytým smutkem v hlase jsem mu dala tuto odpověď:" Kdykoli mě můj bratr Edmond dostal z hradu, oslovoval mě tak každý, kdo o tom věděl. Aby ti, kteří nebyli do této záležitosti zapojeni, nevěděli kým jsem. Je to vždy počáteční písmeno z mých jmen" Nádech, výdech pro uklidnění ne nebudu brečet jsem princezna Beata Rosalinda Yrina Scarlet Karen , princezny nebrečí tak ani já. Včera jsem projevila slabost to se nebude opakovat. Tak by si to Edmond přál, příjmu to hrdě ne nebudu fňukat, bratrovi to život nevrátí truchlit budu až v bezpečí. Edmond mě naučil vyřešit nejdříve jeden problém a teprve potom druhý.
Tak fajn. "Lukasi" otočil se na mě a kývl hlavou ať pokračuji " proč mi pomáháš?" Pousmál se tuto otázku očekával s odpovědí nespěchal, upřel pohled do mých očí a prohlásil "slíbil jsem tvému bratrovi, že na tebe dám pozor. Já své sliby plním."