Od Trůnu neutečeš

Kapitola 3

Edmond zakřičel "běž!!!!" Pak jeho hlas zanikl ve výkřicích přicházejících z celého paláce. Obrátila jsem se a spatřila jak můj bratr padá mrtví k zemi. Běžela jsem ven, po cestě jsem kličkovala mezi šípy a bojujícími muži někdo zakřičel:" To je princezna Briana chyťte ji, zabijte ji." Proběhla jsem pomalu se zavírající bránou do města, utíkala liduprázdnými uličkami. Žene se jich za mnou hodně jsou dvě ulice obe mě, tady je skrytý výklenek nad ulicí, jen musím vylézt po zdi natlačím se do výklenku, co to jde, podemnou běží... vzbouřenci. Poté co jsou mimo dohled, slezu a běžím k západní bráně. Něco mě chytilo za nohu a podtrhlo mi ji, spadla jsem na zem. Zvedla se, ale znovu jsem spadla, na krk mi míří čtyři kopý a muž v plášti, jež se předemnou tyčí vytasil meč. Druhou rukou si stáhl si kapuci, já ho znám šokovaně jsem zašeptala"Connore co to děláš?" Odvětil mi " dal jsem ti šanci na přežití, ale ty jsi ji odmítla" po tvářích mi začali stékat slzy, zvedla jsem hlavu a dívala se mu do očí, najednou se jeho meč zvedl a začal klesat připravila jsem se, nebudu prosit, zemřu jako Edmond, hrdě a se ctí. Když byl meč těsně nad mým krkem ho někdo odklonil a přesekl lano, které mě drželo na místě. Byl to modro okký mladík. Pokývl k bráně města a já se rozběhla, za mnou se rozlehléhal třesk zbraní. Bez jediného ohlédnutí jsem proběhla bránou a běžela lesem dál a dál, nakonec když se přede mou objevila řeka mi došlo vše, co se dnes stálo. Začala jsem vzlykat po tvářích mi, stékají slzy. Po dlouhé době jsem se ztišila, zvedla se na nohy. V blízko řeky jsem měla schované chlapecké oblečení. Okamžitě jsem se převlékla, na ramena jsem si dala plášť od bratra. A rozzvlyka se na novo, nevím jak dlouho jsem tam seděla, vycítila jsem něčí přítomnost. Zposledních sil jsem se vyškrábala na nohy udělala pár kroků protiproudu, chytila mě silná paže, přitáhla mě k teplému, mužskému tělu. Ten muž si mě zvedl do náručí jako bych vůbec nic nevážila a odnesl mě ke koni, nebránila jsem se, protože měl modré oči a blonďaté až bílé vlasy. Byl to ten mladík z plesu a od brány, ale něco mi na něm nesedí. Neudržela jsem se a začala vznikat nanovo, přemýšlet o tom budu později. Vyšvihl se do sedla přitiskl si mě na svou rozložitou hruď. Do vlasů mi řekl "Můžeš mi říkat Lukasi" odpověděla jsem" Brysk, můžeš mě oslovovat Brysk tak jako můj bratr." Po zmínce o Edmondovi jsem mu zabořila obličej do ramene. Uháněli jsme lesem dál a dál. Nakonec jsem se stišila a přitulila se ke svému zachránci za rytmického dusotu kopyt konečně usnula. 

Ve starém jazyce, jímž mluvili předci a i dnes se používá při skládání přísah, pohřbech, svadbách atd. Pokud složíš přísahu v tomto jazyce nikdy ji nemůžeš porušit. Jí řekl jsem přítel