Guide to happiness

Cizinec

Je to otázka, proč mi klepou na dveře, když se chci na podlaze studené sprchy jen litovat a přemýšlet. Kdybych si nebyla jistá, že její výhružka vykopnutých dveří je myšlena smrtelně vážně, ještě teď bych tam seděla a litovala se. Nad otázkami skrze dveře, jestli jsem v pořádku, bych se chtěla zasmát, ale nemůžu si vzpomenout, jak se to dělá. Nejsem smutná, jsem poražená. Jediné, co cítím, je čistá porážka a ráda bych věřila, že jednou budu já tím vítězem, ale k vítězství jsou potřeba soupeři a můj jediný soupeř tady je ten, o kom jsem si celou dobu myslela, že je můj spojenec. Když vstanu, mám rozviklané nohy a připadám si jako robot. Nechci přijít o dveře, tak raději zavolám, že už jdu ven. Předtím se kouknu do zrcadla, kde vidím poraženou znavenou tvář. Kolikrát ještě dopustím, aby mi toto ten člověk udělal? Víckrát už ne, řeknu si při pohledu na cizince v zrcadle.