Guide to happiness

Unknown

Říkám si, kolik toho lidé snesou pro lásku. Když někoho milujete, odpouštíte mu všechno, snažíte se mu pomoct, těšíte se na něj. Toto těšení pro mě bylo osudné, nic vás neroztrhá na kusy tolik, jako když se na něco opakovaně těšíte celou duší a pak se vám tyto plány opakovaně rozpadají před očima.

Nejhorší je, když víte, že někoho můžete kvůli jeho chování postupně přestat milovat. Vlastně horší je, když ho varujete, že se to může stát a cítíte tu změnu přicházet. Ale on nic neudělá, nebere vaše obavy v potaz.

A tady jsme, finální uvědomění, poslední tahy. Ale tentokrát to udělám jinak. Je to ta chvíle, kdy si uvědomíte, že nemáte zapotřebí se někomu vnucovat nebo mu dělat boxovací pytel, která určuje, kdo jste. A já určitě nejsem vychovaná tak, abych po sobě nechala šlapat, kopat, křičet. Možná nemám moc, ale mám nějakou hrdost a odmítám kohokoliv nechat s vědomím, že se může takhle k lidem chovat. 

__