Guide to happiness

Druhá úvaha o víře

Cítím se trochu provinile, že když se řekne víra, moje mysl se hned neobrátí k Bohu, ale pravda je, že jsem nikdy nebyla moc nábožensky založená.
Místo toho myslím na to, jak můžete věřit v lidi.
Věřím, že láska je silnější než strach a větší než jakkoliv silná zlost. Věřím, že lidi se dokáží změnit k lepšímu. Věřím, že se nikdy nic nemá vzdávat.
Je to tahle moje víra, která způsobila požár a spoušť v mém životě. To je přesně to, co to je, pustošivý požár, a kdybych bývala věděla, jak ničivý takový požár může být, uhasila bych tu jiskru už v začátcích.
Ovšem pravda je, že voda k tomu byla, ale já ji naivně nechala vypařit a teď tu jsem a ty plameny mě pomalu ničí.
Věřím, že každý má v sobě něco dobrého i zlého. Snažím se v lidech vidět dobré věci, snažím se odpouštět. Mám vlastnost si myslet, že každý člověk chce napravit své chyby a ráda bych si myslela, že tahle vlastnost pro mě jednoho dne přestane znamenat pád.
Zrovna, když se zamýšlím nad ohněm, který mě ničí, začínají venku padat kapky deště, což mi připadá naprosto symbolické, protože i když se ze mě stává hromádka popela, záchranná voda na mě stále nedosáhne.