Guide to happiness

Heathcliff

Je tu obecný fakt, že mě odjakživa přitahovali literární postavy a jejich příběhy. Především kniha Na Větrné hůrce by dobře vystihla tuto situaci. Jsou zde dva protiklady - Linton a Heathcliff. Hodný a krutý. Citlivý a studený.
Myslela jsem, že mám svého vlastního Lintona. Vždy hodného, klidného.
Místo toho se dívám na Heathcliffa a nemohu tomu věřit. Jsem zmrazená, nemám slov pro tohoto kluka, který nosí tvář mého bývalého kamaráda.
Byl tu čas, kdy jsem si v hlavě přehrávala možný scénář, jak by vypadalo naše setkání po těch měsících a ve všech představách byla osoba, která se na mě směje s důvěrným výrazem ve tváři.
Místo toho se mi můj vlastní Heathcliff vysmívá, bere do ruky má dřívější slova a hází mi je k nohám.
Nezdálo se pravděpodobné, že by se mi záměrně pokusil ublížit, jen pro svou radost. Nepřišlo mi, že by to k němu kdy patřilo, ale já ho stále zkoumám a začínám vidět, že to k němu možná i patří.