Do Údolí smrti na tisíc jich vjelo.
,,Kupředu lehká jízdo!"
Všichni zemřou a vědí to.
Do Údolí smrti na tisíc jich vjelo.Jsem dobrá ve vytváření omluv pro chování jiných, je to talent, který jsem získala za posledních 16 měsíců, a byla jsem tomu věrná, ale tentokrát žádná omluva neexistuje.
Všechno mi to už dává smysl. Moje dřívější myšlenky, že každý si zaslouží druhou šanci, že nic se nemá zahazovat by nemohly být daleko od pravdy. Celou dobu jsem se pletla. Pokud vám na někom záleží, chováte se k němu tak, jak si zaslouží a pokud někoho máte skutečně rádi, děláte vše pro to, aby byl šťastný. Snažíte se mu pomoct, snažíte se ho zachránit, ale v momentě, kdy se snažíte jen vy jste pouhým blbcem, který se snaží zbytečně.
Nevyhnutelné. Celou tu dobu to bylo nevyhnutelné.
Vždycky to tak je, ale až teď jsem schopná si to přiznat.
Nemyslela jsem si, že se o tom tak pletu, ale ukázalo mi to, že nezáleží na tom, jak moc se snažíte osobu změnit, stejně se to nepovede. Jediná šance je, pokud vás má ten člověk tak moc rád, jinak je to bez šance.
Nemůžete změnit někoho, kdo myslí úplně jinak než vy a nemůžete mít člověka dost rád na to, aby zapomněl, jaký ve skutečnosti je.
Je to boj, který prohrávám, ale konečně po tom všem jsem si uvědomila, že jsem připravená se vzdát.
ČTEŠ
Guide to happiness
De TodoCesta ke štěstí Smůla i štěstí nikdy nejsou nekonečný. [Personal diary]