jednou se vrátím.

20 2 0
                                    

Nikdy jsem neviděla moře.

Nikdy jsem moc nechápala, proč lidi odchází ze svého domova, aby zapomněli na hrůzy, co se jim staly. To nikdy trvalo doteď, protože teď jsem to pochopila.
Stálo mě to tisíc myšlenek a nespočet probdělých nocí, ale konečně jsem osvobozena. Jsem volná a můžu jít, kamkoliv chci, poněvadž tady mě už absolutně nic nedrží. Uvědomuju si, že slovo můžu není dost, já chci jít pryč, odejít a neohlížet se.
Jak si tohle tak píšu, přemýšlím, kam odejdu, ale vlastně mi dochází, že na tom nezáleží. Záleží jen na tom, že ať půjdu kamkoliv, nebude mě tam pronásledovat historie. Může to být jiná část země, ale spíše mě láká zahraničí - nikdy jsem neviděla moře.
Říká se, že domov je tam, kde je srdce a to je důvod, proč je toto rozhodnuti nejlepší, když je vaše srdce roztrhané na kusy zas a zas a pak ještě jednou, už vlastně ani žádné neexistuje a nemá žádné místo, kam patří. Domov je najednou celý svět.
Je tu otázka, na jak dlouho vlastně chci odejít? Nevím odpověď, ale jsem si naprosto jistá, že až se vrátím, budu v pořádku.
***

Guide to happinessKde žijí příběhy. Začni objevovat