𝐒𝐓𝐑𝐎𝐍𝐆𝐄𝐑 [TUA ff/ Five Hargreeves]

11.

Ocitli jsme se na místě hádám že na Komisi.

"Tak pojďte"pobídla nás Jednatelka.

Já jsme chytla Pětku za ruku a šla za Jednatelkou.
Šli jsme v tichosti.

"Pětko kdyby si to teď nepokazil mohl by jsi být jednou mým následníkem"

Byli jsme ve vnitř a něco Pětka s Jednatelkou řešili. Moc jsem je neřešila ne teď ,dívala jsem se všude kolem sebe.
Dost lidí se na nás dívali a pak si něco mezi sebou šeptali.

"To že si něco mezi sebou šeptají, neřeš te. Jak říkám jste tady hvězdy a tebe Jane vidí poprvé"

Šli jsme kolem nějakých kufříku.

"Tam se nedivejte,to nebudete potřebovat"řekla nám.
"Teď jste jedním z nás"

"Na tomhle patře pracují převážně odborníci,každý z nich má na starost nějakou událost"řekla nám když jsme došli ke dveřím a pak v místnosti jsme viděli několik lidí kteří něco píšou.

"Jejich tolik"řekla jsem.

"Působivé že? Zúčastníte se něčeho velkého"odmlčela se.
"Jdeme dál"řekla a už někam šla.
______________
Ještě nám něco ukazovala. A pak nás zavedla do místnosti kde byli  lidi ale mnohem méně než v té minulé. A taky tu byli dva prázdné stoly. A na jednom bylo napsané FIVE a na druhém JANE .

"Todle je Dot"představila nám nějakou paní.

"Jee ahoj"řekla mile.
"Vám říkám že jestli ještě někdo na mě bude tak moc milý tak mu zlamu všechny kosti v těle" řekla jsem si v hlavě.

" Má na starosti všechny apokalipticke události,dokonce to byla ona co tě našla"
" No tady máte svoje místa,a společně jeden zapeklitý případ"řekla a podala nám nějakou složku. Otevřela jsem ji a bylo tam něco o vybouchnutí nějakého letadla nebo co.

"No nic budete mít dotazy,tak se ptejte. Však víš kde mě najít"
A odešla.

"Todle se mi nelíbí"zašeptal jsem směrem k Pětce.

"To zvládneš"usmál se a věnoval mi malou pusu na líčko.
Sedla jsem si a Pětka přede mě.

Přečetla jsem si pořádně ty papíry a pak je dala Pětce.

"Ahoj Jane,jakpak to jde?"řekla Dot za mnou.

"Na dokončení úkolu potřebuju klid"řekla jsem docela hnusně.

"Ou jistě"

Popravdě nedělála jsem skoro nic. Zase mě bolely dlaně ale tentokrát se to dalo zvládnout.
"Za chvíli jdeme na oběd tak mě napadlo jestli nechcete jít s náma"řekla zase Dot.

"Ne,díky a nerušit"

"Jasně, nerušit"řekla a nic už neřekla.
Pětka se jen na mě podíval a usmál se na mě,ale spíš takovým stylem že se mi směje že mě otravuje. Pak se otočil a něco tam dodělal.
Já se upřeně dívala na svoje ruce. Pak se Pětka podíval zase na mě "Pojď"řekl a vytáhl mě na nohy.
Šli jsme tam kde se ty úkoly posílaly. Zrovna Pětka chtěl otevřít poklop a dát to tam ale přišla za náma Jednatelka.

"Todle je proti pravidlům"řekla a převzala si tu věc od Pětky.
Pak to otevřela a vytáhla papír. Pak si to přečetla.

"Karl Werbr, svěřte se mi"pobídla nás.

"Karl Werbr je řezník u kterého si pán kapitán Ern kupuje Pečinku. Tak když Karl umře, vše zdědí jeho syn Otto a ten si nikdy nemůže ruce"začal Pětka.