Píseň dne

3. Party Rock Anthem

Znechuceně jsem mobil uzamkla. Můj ex si nemohl vybrat lepší moment pro své otravování. Všechny jeho zprávy byly stejné. Milé, zdvořilé, plné něžností a upřímnosti o tom, jak mu chybím. Nejspíš to myslel opravdu vážně, jenže to, co mi provedl, nešlo jen tak smazat. Chodili jsme spolu skoro dva roky, když jsem mu řekla, že chci jen na semestr do zahraničí. Od toho okamžiku se všechno pokazilo. Nikdy jsem nezjistila, čím to bylo. Možná se cítil nejistě, měl pocit, že mě ztrácí, nebo jsem tím jen příliš ukázala svou nezávislost. Začal být odtažitý, rušil naše společné plány, komunikace vázla. Posledním hřebíčkem do rakve bylo to, že se vyspal se servírkou z restaurace, do které chodil s kolegy z práce na obědy. Prý ho uháněla už dlouho, šlo o jednorázovou záležitost, ale já jeho výmluvy poslouchat nechtěla.

Pája si všimla mého výrazu. Zamračila se a ústy naznačila: „Co se děje?" Přes hlasitou hudbu by jí stejně nebylo rozumět. Místo vysvětlování jsem našla příchozí SMS a ukázala ji jí. O celé záležitosti, stejně jako ostatní holky z party, věděla. Rychle text prolétla a obrátila oči v sloup, než si prstem zakroužila u spánku, aby mi dala najevo, co si myslí o Danově duševním stavu.

Znovu jsem se na zprávu podívala. Nechtěla jsem to nechat jen tak, protože by mi to zbytečně leželo v hlavě. Rychlým ťukáním jsem stvořila krátkou odpověď o tom, že se mám fantasticky a jak je Itálie úžasná. Co na tom, že to byla tak trochu lež? Do toho mu nic nebylo. Bez reakce na jeho stýskání jsem zprávu poslala. Připadalo mi to jako dobrý nápad. Slušnost. Zandala jsem mobil zpět do kabelky a nechala se opět vtáhnout melodií hudby do víru tance.

Ve dvě ráno hlavní světla potemněla. Nebýt otáčivé disco koule a laserových světlometů, nebylo by vidět na krok. Držela jsem pro jistotu za ruku Verču, abych se neztratila v davu. Když se z reproduktorů ozvaly první tóny Party Rock Anthem, strhla se bouře jásání. Stejně jako ostatní jsem poskakovala do rytmu a snažila se ignorovat fakt, že už se mi nohy dost motaly. Na slabost však nebyl čas. Slova refrénu bylo samozřejmě nutné řvát tak nahlas, že už teď bylo jisté, že mi to můj krk ráno neodpustí. Verča mě podtočila pod rukou a ukázala na Páju s Terkou, které nesly další rundu panáků. To nebylo dobré, už ten třetí panák byl důležitý mezník. Odmítavé vrtění hlavou ale nepomohlo. Ušklíbla jsem se a na jeden zátah vypila skleničku nazlátlé tekutiny. Alkohol mi propálil hrdlo a rozlil mi do těla pocit tepla a otupělosti. Nohy mi ztěžkly ještě více než před tím.

Chytla jsem pro jistotu Páju za rameno a naznačila jí směr k východu. Přikývla, mávla směrem k Terce s Verčou, které předváděly poměrně slušnou verzi shuffle dance, ke kterému píseň vyzývala. Bývala bych se k nim přidala, teď jsem ale toužila jen po troše čerstvého vzduchu. Toho se mi před vstupem do baru nedostalo. V Itálii oficiálně platil zákaz kouření ve vnitřních prostorech, proto všichni kuřáci stáli hned u vchodu a pálili jednu za druhou. Hustý šedý dým tvořil neproniknutelnou clonu. Ještě jsem nepotkala mladého Itala, který by alespoň příležitostně nekouřil. Vymotaly jsme se z jejich chumlu a o pár kroků dál se zastavily u zdi protějšího domu.

„Uff, tam je fakt hlava na hlavě," vydechla Pavlína a zamáchala spodním lemem svého topu, aby pod něj dostala trochu chladného vzduchu.

„To teda jo. Navíc mi ta poslední tequilla neudělala moc dobře." Opřela jsem se čelem o chladivou omítku baráku.

„Štve tě ta zpráva od Dana?"

Zmohla jsem se na pokrčení ramen. Byla to dobrá otázka. SMSka mě štvala, to beze sporu, ale také rozesmutnila. Přála bych si, abych mu v odpovědi nemusela lhát, jak úžasné to tu bylo. Ne, že bych si mohla nějak moc stěžovat. Jen to celé bylo děsně vyčerpávající. Trávila jsem nad učením spoustu času, protože jsem nejprve všechno musela přeložit do češtiny, abych tomu vůbec rozuměla, a pak se teprve učila. Nezbývalo mi proto tolik volného času na cestování, kolik bych si přála. Navíc se mi stýskalo. Po domově, rodičích, sestře, kamarádech, komfortní zóně. Nebylo to nic dramatického, jen jsem se z toho všeho cítila unavená.