Celý kočár se začíná otřásat. „Zabili kočího!" volá zděšeně Lady Ines. Jeho hlava právě spadla a krev dopadla až na mě. Strachy se klepu. Všechny tři jsme schoulené v koutu kočáru a doufáme, že si nás nikdo nevšimne. Naše naděje je ale marná. Někdo prostrčí ruku okénkem a chytne nás za vlasy. Byly jsme zpozorovány. Tahají nás z kočáru. Nemůžeme však spatřit jejich obličeje. Jsou zamaskovaní. Celé to měli naplánované, jen čekali na správný okamžik. Křičíme, kopeme a koušeme. Vše je ale zbytečné. Dokonce se Lady Meg podaří na chvíli utéct. Ale je potřeba zmínit, že opravdu jen na chvíli. Ani pět kroků nestihla udělat a už ji zase chytili.
Nabízím jim peníze, ale to jim je málo. Chtějí nás. Z očí se mi řine potok slz. Snažím se smlouvat a slibovat, ale nic jiného, než náš život je nezajímá. Už už se mi jeden vrhá po krku, ale Lady Meg se obětuje místo mě. Já ji však nehodlám ponechat smrti. Začnu mu vytrhávat vlasy až do krve. Má smůlu, protože nehodlám přestat. Zatím nejeví žádné známky slabosti, a tak se ho snažím mlátit víc, ale jako by byl z kamene. Žádná rána pro něho není bolestivá.
Někdo se k nám blíží. Určitě těm vrahům jedou na pomoc, aby jim pomohli zakrýt stopy. Jsem tak šťastná, když zjistím, že se pletu. V dáli zahlédnu mlhavý obrys mohutné postavy, která vytáhne luk a šíp. Nebojí se střílet. Těžce raní jednoho z nich. Ten se ale nevzdává a vyběhne naproti. Bude to boj na život a na smrt. Věřím, ale ve vítězství neznámého cizince, jelikož protivník je raněn. Ale jak už jsem zjistila, zranění pro ně není nic. Protivník tasí meč a čeká až cizinec zahájí útok. Záhadná postava vytasí meč a vysadí první úder do boku. Protivník se však stačí rychle zorientovat a úder vykryje. Teď zaútočí on. Cizinec je mimo rovnováhu, a tak nestihne protiútok. Je zasažen. Krev mu začíná z rány odkapávat. Všímám si, že se mu z pohledu na krev dělá nevolno. Tohle nevypadá dobře.
Zdá se mi to nebo cizinec svou nevolnost jen předstírá? Využil nepozornost soupeře a vrazil mu smrtelnou ránu. Protivníkovi se řinou z úst krůpěje krve. Vykašlává ji, ale ne dost rychle. Vyčerpáním a udušením padne na zem. Úlevou mi spadne kámen ze srdce. Všichni ostatní lupiči se vylekají hrozby a rozutečou se.
Jeden z nich mě ale ještě stihne hrubě uchopit za zápěstí. A rychle mi sdělí větu, která se mi navždy zaryje do paměti: „Nevidíme se naposledy". A s těmito slovy mě bodne do břicha. Na probodnutí mého srdce nemá dost času, ale já vím, i když si to nechci připustit, že si ke mně svou cestu jednou najde.
Začínám vidět rozostřeně.
ČTEŠ
Sen
Romance„Červená mi sluší," pronesu, když se na sebe dívám do zrcadla. Mé dlouhé hnědé vlasy vynikají se sytě rudou barvou, kterou jsem si rozhodla k dnešní večeři obléct. Rose, jakožto nejstarší dcera velmi zámožného rodu D'Anascaul si žije svůj "normální"...
