Sen

7

Mám tu ale stále problém, který musím vyřešit. Mé šaty. Protože ty, které se mi tak moc líbily jsou zničené od krve. Čelenka je stále na stejném místě, proto musím najít oděv, který by mi k ní ladil. Claire mi poskytne celou řadu honosných šatů. Jsou ještě úchvatnější než ty, které jsem na sobě měla při odjezdu z paláce.

Šaty z hedvábí zdobené perlami, brokátové šaty s černými výšivkami a květinovými krajkami, sametově zlaté šaty a poté šaty, které hned upoutají mou pozornost. Jsou krémově saténové s otevřeným výstřihem na zádech, lemováním kolem krku a s prošívanými rukávy. Celému vzhledu dodává jiskru malá portmonka. „To jsou ony," vydechnu s úsměvem. „Jsou tvé,"  pronese Claire s nadšením, „ale teď se běž rychle převléknout. Obřad začíná za čtvrt hodiny." Meg a Ines mě rychle popohánějí do vedlejší místnosti, kde už je připravená koupel. Všechno probíhá bez problému. Ines mi vyčesává složitý účes, zatímco Meg mi zašněrovává korzet. Všichni kolem jsou ve stresu, dokonce i já ho začínám pociťovat a to jsem jen host.

Konečně se cítím jako znovu zrozená. Ines mě decentně nalíčila a já se konečně můžu odebrat na své vyhrazené místo. Claire pomalu panikaří. „Jsou všichni připraveni na místech? Má každý své místo? Tak poslouchá mě tady vůbec někdo?!" Rychle si běžím sednout, protože Claire nechci způsobit další problémy.

---

Dveře se rozevřou a v nich se objeví Claire v doprovodu svého otce, na kterém jde na první pohled poznat, jak je na svou dcerušku pyšný. Claire celá září v bílých hedvábných šatech s dlouhými rukávy a suknicí rozevlátou do stran. Závoj, který služebné nadnášejí, aby se neušpinil, je přidržován mohutnou korunou, která je zdobena několika karáty střídané s rubíny. Stály zde zapůjčené bílé židle, které zdobily kytice růží a karafiátů, jež byly převázané dlouhými blankytnými rudě červenými stuhami. Každý host držel v ruce skleničku šampaňského, aby mohl hned po obřadu připít nevěstě a ženichovi.

Slzy mi stékají radostí po tváři, protože si vzpomenu na všechny ty krásné okamžiky, které jsme spolu nejen jako děti sdílely. A teď se jedna z nás vdává. Jsem na ni tak pyšná. Celý život si přála najít toho pravého a já si myslím, že se jí to podařilo, protože vidím, jak na ní James vždy zamilovaně pokukuje. Jsem na ni pyšná, protože vím, že s ním bude šťastná, protože věřím, že on ji udělá nejšťastnější verzí samou sebe. Rázem zapomenu na všechny své problémy a bolesti, jelikož dnešní den je a bude pouze o Claire a Jamesovi a já nikomu nedovolím, aby jim ho pokazil. Nikomu. Alespoň v to jsem doufala, tak naivní jsem byla.

Nedokážu své smíšené pocity ani popsat. Ines mi nabízí kapesníček, který s vděkem přijmu, ale svými slzami ho hned promáčím. Vždycky se říká, že ke značným změnám dochází na velkých událostech jako na svatbě nebo na narozeninách, ale mě došlo, že se Claire změnila už dávno, že došla tak daleko, a že ještě daleko dojde. Tuším, že tohle je teprve začátek nekonečně dlouhé cesty.

 Jsem celá nesvá, když mě Meg vytrhne z mého rozjímání. Právě je čas na odříkání slibů, neboli jinak řečeno na další slzy radosti. „Já, Claire odevzdávám se tobě, Jamesi a přijímám tě za manžela. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím, a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh." Nemohu uvěřit, že se to doopravdy děje, že tento den opravdu nastal. Jakmile i James dořekne svůj slib a nasadí Claire svatební prsten, nezbývá už nic jiného než novomanželský polibek.