Přeměna

126 9 1
                                    

Caroline otevřela oči a ucítila pod sebou tvrdou zem. Rozhlédla se kolem a viděla stromy. Všude byly stromy. Byla v lese. A k tomu všemu ji straně bolela hlava. Vstala a šla směrem k sobě domů. Když jí do očí zasvítilo slunce, které před tím zakrývali stromy, dala si ruku před oči. Dnes bylo to slunce nějak silnější. Když vešla do svého domu, okamžitě ji někdo objal. Podívala se a našla svou oblíbenou brunetku.

,, Kde jsi byla? Strašně jsem se o tebe bála " Řekla a zmáčkla ji silně.

,, Za prvé: půst mě nebo mě zabiješ." Katherine poslechla. ,, A odpověď na tvoji otázku je, že nevím. Šla jsem si zaběhat a pak jsem se probudila v lese a strašně mě bolí hlava. A co tady tak hučí? Vypni to." Řekla jsem a znovu se chytila za hlavu. Ten zvuk jsem nemohla snést.

,, Caroline, ty jsi ve stádiu přeměny." Caroline otevřela pusu, aby protestovala, ale pak ji to došlo. Katherine měla pravdu. Všechno tomu nasvědčuje. Úplně všechno.

,, Co budu dělat?" Zeptala se a znovu si dala hlavu do dlaní. Tentokrát to nebylo z bolesti, ale ze zmatku, který se uvnitř ní odehrával. Nevěděla, co má dělat.

,, Napiješ se krve a přežiješ a jestli ne, tak ji do tebe nacpu sama. Nedovolím, aby moje nejlepší kamarádka zemřela, zvláště když nemusí. Navíc se konečně s někým podělím o své úžasné a jedinečné zkušenostinosti." Caroline se zasmála.

,, Jaké je to být upírem?" Zeptala se tiše.

,, Je to úžasné. Alespoň podle mě, ale tohle všechno jsem ti už říkala. A taky by jsi měla myslet na to, komu všemu budeš chybět. Mě, Bonnie, Klausovi. Takže nemáš na výběr." Caroline se usmála na svou kamarádku. V tomhle měla pravdu, ale to nebyl jediný důvod. Jedna (poměrně velká) část mě to hodně chtěla. Nakonec jsem se rozhodla. Udělám to. Konec konců zabít se můžu vždycky.

,, Udělám to." Katherine se na tváři objevil obrovský úsměv.

,, Hned jsem zpátky." Řekla a vyběhla ze dveří. Já jsem se šla převléct. Když jsem si sundala tričko a kalhoty, zazvonil zvonek. Šla jsem ke dveřím jen ve spodním prádle v domnění, že je to Katherine. Otevřela jsem dveře a nastalo obrovské překvapení. Za dveřmi totiž nestála Katherine, ale Klaus. Na jeho tváři se okamžitě objevil obrovský úsměv.

,, Musím se přiznat, že jsem nečekal, že mě přivítáš takhle, ale jestli jsi mi chtěla udělat radost, tak si si měla sundat i to spodní prádlo." Řekl a já ustoupila na stranu, aby mohl vstoupit.

,, Co tady děláš?" Zeptala jsem se a zavřela dveře.

,, Šel jsem za tebou. Včera mi volala celá vyděšená Katherine a ptala se mě jestli nejsi se mnou, tak jsem se šel podívat, jestli jsi v pořádku." Usmála jsem se na něj a vedla ho do obýváku. Snažila jsem se ignorovat všechny zvuky, které jsem dříve neslýchala. Když jsme se posadili na gauč, zazvonil zvonek znovu. Tentokrát už to byla Katherine.

,, Tady máš. Vypij to! Hned!" Řekla a podala mi lahvičku. Hned jsem se napila. Nevím, co se stalo, ale cítila jsem lépe.

She Is Wolf Kde žijí příběhy. Začni objevovat