She Is Wolf

Probuzení v posteli barmana

Caroline:
Probudila jsem se a rozhlédla se kolem sebe. Tohle není můj pokoj. Strašně mě bolela. Najednou jsem se zvedla a běžela ke dveřím, které doufám, vedou do koupelny. A trefila jsem se do černého. Byla to koupelna. Šla jsem k záchodové míse a zvracela.

Včera jsem toho vypila daleko více než holky. Šlo to poznat i potom jak mi je ráno špatně. Vypila jsem toho více, protože mám daleko větší výdrž než Katherine s Bonnie a za to vděčím jen jedné věci. Mému vlkodlačímu genu. Jsem vlkodlak.

Svůj vlkodlačí gen jsem poprvé spustila ve čtrnácti letech a od čtrnácti do dvaceti jsem si jednou měsíčně zlámala všechny kosti jen, abych se mohla proměnit ve vlka. Nebudu vám lhát. Bolí to tak, že to ani nejde popsat, jak moc to bolí. Ale ten pocit, když za úplňku běžíte, cítíte se svobodní.

Moje kamarádka Bonnie je čarodějka a tak mi k mým dvacátým narozeninám dala náhrdelník, který mi zabrání v proměně.

Někdo mi z ničeho nic začne držet vlasy, aby mi nespadli do mísi.

Když jsem jsem už konečně dozvracela, uviděla jsem ho tam. Barman ze včera.

,, Co tady dělám?" Zeptala jsem se ho.

,, Včera jsi se dost opila, tak jsem tě chtěl doprovodit domů, ale neřekla jsi mi adresu, tak jsem jsem tě vzal k sobě." Odpověděl a ze mě spadla část úlevy.

,, Takže my jsme spolu nespali?" Ujišťovala jsem se.

,, Bohužel ne." Teprve teď ze mě ta úleva sletěla úplně.

,, Jestli chceš můžeš se jít osprchovat. Přinesu ti oblečení mé sestry, co si tu nechala" Navrhl mi a já přikývla a odešla do sprchy.

Hned, co jsem se osprchovala a oblékla si oblečení jeho sestry, které bylo mimochodem velmi hezké, přilákala mě vůně palačinek do kuchyně.

,, Připravil jsem ti snídani." Usmála jsem se na něj, sedla si ke stolu a on přede mě položil palačinky a kávu.

,, Děkuji ti. Máš tu pěkné." Rohlížela jsem se kolem a usmála se na něj.

,, Nemáš zač a díky." Oplatil mi úsměv.

,, Takže ty vlastníš bar." Začala jsem nervózně. Když jsem už u něj spala v posteli, tak bych se taky mohla o něm něco dozvědět.

,, Jo. Moji rodiče vastní jednu velkou firmu a chtěli, aby všechny jejich děti pracovali v ní, ale mě to nikdy nelákalo. A jednou Marcel přišel s nápadem na otevření baru, tak jsem tady. A co ty?"

,, Jsem novinářka. Vlastně docela úspěšná."

,, To bych si něco z tvých článků mohl přečíst." Navrhl a já se zasmála. V celých spojených státech není nikdo, kdy nečetl ani jeden můj článek.

,, Už jsi četl. Články píšu pod jménem: barbie. Je to kvůli mé rodině. Nechci, aby o mě něco věděli. Nemám na mě dobré vzpomínky." Více už jsem o rodině říkat nechtěl. Nevím proč jsem mu to řekla. Nikdy s nikým jsem o tom nemuvila.

,, Ani nevíš jak ti rozumím. S rodoči nemám nejlepší vztah, ale s mými sourozenci je to daleko lepší." Usmál se na mě a já mu úsměv oplatila.

,, Musím jít. Díky za místo ke spaní, sprchu, oblečení a snídani." Zvedla jsem jsem se políbila ho na tvář a odešla jsem.