dvojčata

14.

Stepuji na místě srazu, tak strašně moc se těším ,,Arisu, při prvním zápase hrát nebudeš, nechám tě na druhý, uvidíme jak to vše dopadne, když to půjde očekávaně půjdeš abys nahrála nějaké body" oznámí mi Rico, s tímhle jsem spokojená
Při prvním zápase vidím na nich pohledem, na poslední čtvrtinu odejdu, výsledek je jasný, proto beru míč a jdu se ven rozcvičit. Hodím si pár košů a rozběhám se...poté mi napíše Riko skóre a já se vracím za nimi, ať zůstanu zahřátá, ale mám dostatek energie. Sednu a čekám až se vykopou, tentokrát nabídnu své citróny v medu, senpaiové si nadšeně vezmou a jdeme pokračovat, v jedné uličce sedí on, jeden z nekorunovaných králů a kluk do kterého jsem byla paf, pouze se jen tak jako mimochodem zastavím a vytlemená na něj zamávám, vždy jsem byla takové sluníčko co se bavilo se všemi, ač nikdo moc nevěděl že jsem součást generace, bavila jsem se i s nekorunovanými králi.
Pak už jen počkáme na Kiyoshiho ,,vše v pořádku?" Zeptám se jej a nabídnu mu bonbón, s úsměvem si jeden vezme a rozcuchá mi vlasy, něco není ok. ,,naprosto" odpoví a zářivě se usměje.
Začne hra, nejsem na hřišti, čekám ,,Riko, vidíš to?" Zeptám se jí ,,jo, je a vůbec se mi to nelíbí" odpoví a zachmuřeně sleduje ty dva. ,,Riko, je tam navíc" upozorním ji ,,vím, ale ať si to řeknou i oni, ať ho nakopnou něco dělat" začne vysvětlovat ,,hm, vy dva" řekne po chvilce a doběhne se mnou k rozhodčím, uděláme change, s bráškovi si plácneme a já nastupuju na hřiště, konečně. Snažím se co nejvíc, ale Takao je silný.
,,to si děláš prdel" ujede mi po tom co ve 3. čtvrtině Takao nahraje dozadu. Naběhnu si z bohu na koš a čekám na ten okamžik, střela je v polovině, vyskočím a ruku skočím do poměrně bolavého úhlu, míč ale z části podeberu a nad naším košem jej odpálím do outu...tohle jsem už hodně dlouho neudělala, pouze se na Midorimu ušklíbnu. Tohle jsem s ním dřív trénovala, umět na první pohled jisté body změnit v out. Vidím jenom to jejich udivení ,,nezapomněla jsi" odpoví když kolem mě projde ,,jak bych mohla Shin-carot" odpovím a čekám co se stane z jejich rozehry. Už to vypadá nadějně, ale ten jejich kapitán ukradne míč a Midorima boduje, Kagami už nemůže ,,idiote říkala jsem ti ať se nevysiluješ" odpovím mu a jednu mu fláknu, zazní bzučák a měníme, opět si plácnu s bráškou a jdu si kecnout. ,,Arisu jak jsi to udělala" ptá se mě ten kočičí ksicht ,,trénovala jsem to s ním, byl to hop nebo trop, jestli jsem to zapomněla nebo ne" odpovím a sleduju hru. Už mají šanci jenom takhle. Musí se to Tetsuyovi povést. ,,Yes!" Křiknu když se mu to povede. Je to těsné nikdo nic neodpustí. Jak ráda bych tam teď hrála.
Nenenenene on to nedoléčil Baka! Ale naštěstí to Midorima pro nás zachránil, snad ještě dvě střely dokáže onegai! ,,opravdu vypadá Midorima jako mrkev" pronesu do té tichosti co tu nastala. Všichni se modlíme aby to dal. První tu je, teď ten druhý.... Kiyoshi! Ty mozku paličatej. Kdybys to řekl...Na druhou stranu se nám strašně ulevilo, ale další zápas, ani se mi na to nechce myslet.
,,BakaKiyoshi! Nepřepínej se tolik, to koleno" řeknu mu v šatně a pak zalezu do sprchy. ,,Kiyoshi příští zápas nehraješ" uslyším i přes vodu ,,hraju možná to bude i můj poslední!" Uslyším jak hlasitě odsekne, dozapnu kalhoty a jen v kraťasech a sportovní podprsence vylezu ze sprchy ,,ne je ne, nenecháme tě tady zrakvit ty pako!" Okřiknu ho jak malé dítě ,,nebo se minimálně budeme střídat, to je maximum kam ustoupím, to platí po celou dobu dokud to nedáš do kupy" utnu ho ,,jo ty která má operovanou páteř, to určitě" upustí ,,jo protože na rozdíl od tebe jsem schopna to vyléčit s hrála jsem s tím celý rok na Teiko!" Zakřičím na něj, navlíknu na sebe triko vezmu svou tašku a táhnu pryč ,,Ari!" Slyším za sebou...Ksó proč?! Ztratím se směr domov tam vezmu rychle sportovní oblečení, míč, flašku a jdu na hřiště, tam si zaházím na koš, kličkují mezi imaginárními protivníky. ,,ale ale, snad tady někdo nehraje" ozve se ten slizký hlas. Vystrašeně zvednu oči k dané osobě. On, ten co mě tyranizoval celou základku a skoro mě-brrrr fuj...Haizaki...do hajzlu, i když nemá bílé vlasy ten ksicht a slizkej hlas poznám všude. Švihnu po něm míč, naštěstí to nečekal a mám trochu času, vše nechala tak jak to je, hold jsem přišla o flašku, a zdrhám pryč, vyběhnu na chodník vedle hlavní silnice a trefím tam Hyugu senpai, Brášku a Kagamiho, vběhnu k nim. ,,co se děje Arisu?" Zeptá se Hyuga ,,Haizaki" je jediné co ze mě vyjde, bráška se najednou napne. ,,on, byla jsem na hřišti a přišel začal zase tím svým slizkým hlasem..." začnu, najednou mě někdo chytne za pas, on. Otočím se a jednu u vrazím, vysmeknu se mu a schovám se za Hyugu-senpai ,,ale ale Ari-chan, pojď zahrajeme si" začne ,,oi ty idiote, to nevidíš že s tebou nechce mít nic společného?! Koukej se klidit!" Začne Kagami, když konečně odprejskne jakoby ze mě spadl obrovský kámen ,,arigato, nevím co budu dělat až bude stát proti nám na hřišti" poděkuju ,,proč po tobě jde?" Zeptá se Kagami, bráška po něm švihne pohledem ,,na Teiko, byl v týmu dřív jak já, šle vyhodili ho za to jak fauloval, nehrál vůbec čistě, pak se řeklo že místo něj do týmu přistoupíme já, od té doby se mě snažil vyřadit, abych nemohla hrát, mlátil mě a...a... no...skoro mě...." nemůžu to ani samou nechutí říct ,,to je v pořádku Arisu, jsi s námi a jsi část našeho týmu, kdyby něco řekni a my to s ním nějak vyřešíme" zastaví mě Hyuga ,,arigato" poděkuju jim a mám slzičky na krajíčku ,,nevěděl jsem že jsi taková cíťa" rejpne Kagami ,,ještě ti dlužím to nakopnutí z hry s Too, takže tíško ju?" Otočím to a ďábelsky se usměju, postupně se rozloučíme a všichni jdeme k sobě domu.

Vím že strašně dlouho nebyla kapitola, ale vůbec jsem neměla time, škola a všechno okolo mi to žere. Takže doufám že se líbilo a že mě neukamenujete.