dvojčata

3.

Asi za týden mě pustili z nemocnice, hned první den ve škole jsem se byla kouknout na trénink, úžasné, dělala jsem si poznámky o tom kdo v čem vyniká a co voře. ,,Riko, zkus do základu dát na jednu hru Tetsuyu a Kagamiho, jsou poměrně již sehraní, Kagami má poměrně i vysokou úroveň obrany a Tetsu propojí celý tým" řeknu a zamyšleně u toho mám propisku v koutku úst. ,,taky jsem nad tím už přemýšlela, ale co pak s tebou?" Řekne a láme si s tím hlavu ,,teď nech zářit tyhle dva, mě si nech jako zálohu, víš Kagami má vlohy k tomu se dostat do zóny a má daleko vyšší skoky, je silný a hodně odhodlaný, jen potřebuje trochu nakopnout, já už se do ní nedostanu" řeknu a dál sleduju tréninkový zápas ,,jak to myslíš?" Řekne a vyvalí na mě kukadla ,,tak jak to říkám, jsem slabá a už v tom není takový extrémní požitek" zalžu, už mi to nedovolí zranění. ,,Arisu, za 2 týdny budeme hrát přátelák proti Kaijō chci aby jsi byla naše eso v rukávu" řekne a prosí mě dokonce pohledem ,,jak chceš" řeknu a natáhnu se na lavičku, těsně nade mnou proletí míč ,,dávej bacha AhoKoganei!" Křikne Rico na někoho z týmu ,,já to věděla, netrap je, zvyknou si na Tetsuyu a pak i na mě" řeknu když se zvedám do sedu ,,hai, ale buď opatrná" řekne a sleduje kluky. Do pátku jde všechno stejně, škola, koukání na trénink a domu, ale v pátek to je jiné...
Po konci tréninku jdu domu, cestou narazím na partičku hrající street, sednu si na lavičku a koukám na ně. Když se začne stmívat kluci odejdou a místo nich se objeví bráška a Kagami, bráška Kagamiho vyzve na 1v1 ví že prohraje, jeho styl mu teď nic nepovoluje, jen přesměrovávat. Koukám jak jej Kagami drtí ,,všichni nějak voní, ale ty ne, to jsi až tak slabej? Jak můžu hrát s někým kdo neumí pořádně driblovat a nedokáže dát ani koš. To byli všichni v té vaší Kiseki no sedai tak slabí? Měl bys přestat hrát basket" řekne, to ve mě bouchne vulkán ,,Kagami" pronesu hlasitě a stáhnu ho na svou úroveň ,,Kiseki no sedai nesaháš ani po paty, jsi arogantní kretén kdo hraje hru jako jsme hráli my, vítězství je vše, nebýt Tetsuy ani by nebyla jediná přihrávka! Takže pokud chceš s někým rovnat síly, tak nehraj proti centru ale útoku, dáme si my dva 1v1" řeknu s ohněm v očích ,,one-san jseš si jistá? Měla by ses šetřit" řekne Tetsu za mnou ,,jsem, ukážu mu aspoň ten nejslabší útočný článek, chci vidět co v něm opravdu je" řeknu ,,dobrá, ale nepočítej že vyhraješ" řekne a hodí míč Tetsovi ,,teď" řekne jakmile míč vyletí do vzduchu, ani neskáču a zrovna mu kradu míč, rychle se přesunu na trojkovou čáru a hodím čistou ,,jak?" Řekne Kagami v půlce hřiště ,,trénink, pokud nestíháš mě zapomeň na zbytek" řeknu a hodím mu míč ,,začni se snažit, ať vyniknete oba a napravíte naši hru jen výhra" řeknu před začátkem dalšího kola...hrajeme asi 30minut už mě docela i stíhá ,,hmmm docela to ušlo, ale být tu Daiki ani bys neškrt" řeknu a chci odejít ,,mluvil tu někdo o mě?" Zazní ze stínu ,,nikdo negře" odpovím se smíchem a schovám se sama do stínu, po tváři mi skane slzička bolesti ,,Arisu to bylo hnusné" řekne Ni-chan ,,snad jsi zase nezačala hrát" řekne Aomine s výsměchem v hlase ,,a já snad někdy přestala?" Řeknu mu a vynořím se ze stínu už bez bolestné grimasy ,,mám jmenovat kdy?" Řekne s tmavým pohledem ,,že by nikdy?" Řeknu s trochou strachu, přece jen u té nehody byl jeho otec, co když se to dozvěděl? Co pak? ,,jediný kdo mě porazí jsem já sám" řekne a arogantně se ušklíbne ,,to se ještě uvidí" zasyčí Kagami s rukou v pěst ,,aaa Kuroko-kun si našel nový světlo, tohle mě má jako zastoupit?" Pronese s výsměchem a odfrkne si ,,on tě porazí, narozdíl od tebe dokáže hrát týmovou hru a má daleko větší hranici" řeknu a potichu dodám aby to nikdo neslyšel ,,nebo to pak bude někdo z nás dvou" Kagami zatínal pouze pěsti a Tetsu zíral jen na Daikiho, já si zatím v klidu zmizím, nepotřebuju další problémy, uteče mi další slzička bolesti a spadnu na chodník na kolena ,,Arisu jsi v pořádku?" Ozve se za mnou, rychle setřu slzičku a se zatnutými zuby vstanu, otočím se a s falešným úsměvem odpovím krátké hai. Satsuki se jen usměje a rychle mě obejme ,,omlouvám se za toho Baka, když slyšel míč musel tam" řekne na omluvu ,,neomlouvej se, ty za to nemůžeš že to je Ahomine, no musím jít tak snad na zápase" řeknu, rychle ji obejmu a utíkám domu. Záda furt bolí jak čert, ale já to zvládnu, už jen chvíle a srovnají to. Vezmu si kalhoty a mikinu, vylezu na střechu domku a opírám se zády o komín, sleduju hvězdy na nebi, když vidím jak jde po ulici bráška ihned lezu dovnitř, má o mně strach.