dvojčata

16.

Když jsme se následující den sešli ve škole Riko nám všem oznámila že jdeme do pramenů pro jistotu jsem si vzala sebou plavky, je mi jasné že skončím v silnějších léčivých než kluci a myslím že tam bude i Kiyoshi, někdy ten rozdíl pěkně překáží. Když tam dojdeme převleču se a rychle okolo sebe obmotám ručník. Jak jsem typovala stalo se, já a Kiyoshi i Kagami jsme skončili v tůňce o kousíček dál. Docela dlouhou chvíli si kluci povídali a já si užívala vodu ,,a co ty? Myslíš že máme na ně šanci?" Optá se Kagami ,,na Too?" Optám se ,,jo" odpoví mi ,,ne" vypálím narovinu ,,pokud bude Ahomine v pořádku tak ne" pronesu a najednou mě něco ponoří pod vodu ,,nejsem žádný Ahomine skřete" začne se čertit, vylezu za ním na zem a překřížím si ruce na hrudi, vidím jak mě skenuje pohledem ,,taky tě ráda vidím, jdete strašit?" Optám se ,,he?" Ozve se ,,už jen to že jsi ty v pramenech je něco špatně, takže co chceš" vyhrknu ,,nic" zamručí a odejde ,,no nic jdu do sauny" ozve se Kiyoshi ,,já půjdu už domu" zareaguje ,,já půjdu asi najít Riko" odpovím tak nějak sama sobě.
Najdu ji sedící ve vodě ,,Riko můžu se přidat?" Optám se pouze přikývne ,,byla tu Momoi že?" Optám se ,,jak to víš?" Překvapí ji to ,,byl u nás Aomine, typuji že byli strašit, ale není se čeho bát, stále máme šanci" zkusím ji povzbudit, i když tomu sama nevěřím, nemáme nikoho schopného zóny.
Po asi 20 minutách se rozloučím s Riko, Křiknu na kluky že už jdu a odcházím se převléct, ani nevím kde jsem nechala ručník. Vezmu Tetsu #2 a jdu hledat bráchu ,,ten kdo vyhraje winter cup budeme my" slyším Ahomineho ,,Ya dlouho jsme se neviděli, ale musím ti zkazit náladu. Nevyhraje to ani jeden tým, tři z nás to musí vědět, protože pokud bude hrát Akashi, víme jak to dopadne." Pronesu temně ,,jinak brácha? Tady máš prcka, usnul" řeknu s úsměvem a předám bráchovi jeho psa. Následně odcházím.
Dojdu domu a pro změnu zasednu ke kytaře, už je to hodně dlouho co jsem na ni nehrála.
Riko nezahálela a už nás zase někam táhne, ale tentokrát tu stojí její otec, bývalý hráč a výborný trenér ,,pokud chcete porazit Too musíte mít pořádnou spolupráci, lepší než oni, není to jen o přátelství, tam ví každý co kdo udělá za krok" začne kázat, pak půlku kluků úplně vykolejí ,,holčičko, ty máš naprosto jiný problém, tvá obrana je naprosto katastrofální" dojde řada i na mě, nic nedělám, moc dobře vím o své chybě ,,všichni trika dolu" zavelí ,,nejste špatní, někteří až překvapivě vysoká čísla" začne si mumlat. Pak napiš pošle ven...větší tyran jak Riko.
Po tréninku kdy z nás sedřel kůži a zase nás do ní navlékl tak jsme šli konečně na zápas.
,,eh Riko? Můžu já a brácha na chvíli zmizet?" Optám se ,,teď?" Začne naštvaně ,,volá nás kapitán zázračné generace" vyklopí to Tetsu ,,jo ale půjde s vámi..." přeruším ji ,,Akashi by ho zabil, nenávidí nechtěné když se objeví" snažím se to vysvětlit ,,dobrá ale měj u sebe telefon" rozkáže ,,hai hai" odpovím a loudán se směr místo kde máme čekat.
Dojdeme na schody a Akashi furt nikde, opřu se o zídku a čekám ,,Ri-cchi" začne Kise ,,Ya" pozdravím a stále si držím kamennou masku. Jako všichni okolo krom Kiseho. Konečně dojde Akashi ,,jsem rádi že jsme se tu sešli všichni" začne pomalu svým chladným hlasem, jenže jsme přerušeni tím červenovlasým idiotem...to nezní dobře ,,Midorimo půjčíme mi nůžky?" Optá se Akashi a natahuje se po nich, tak to ne, ale já nemám na to se vzepřít Akashimu, nedopadlo by to vůbec dobře, pouze to všechno sleduji z povzdálí. Začne odcházet Akashi, ale Ahomine jej přeruší ,,to bylo všechno proč jsme sem šli?" Začne naštvaně, švihnu po něm pohledem ,,ano, ujistil jsem se a příště až se setkáme, bude to při zápase" odpoví a Císařovo oko se jen zaleskne, to už možná radši zápas s Haizakim než s Akashim, ale nic nezmůžeme. ,,Ya, ráda jsem vás viděla" odpovím se sklopenou hlavou ,,jdeme" drknu do Tetse i Kagamiho, hold na mně to má asi krátké účinky. Nastoupím před Riko, ta tam zmlátí Kagamiho a pak se snaží vyzvídat ,,Riko nic se nestalo, jen měl Akashi setkávací náladu" upřesním jí to a následuji náš tým.
Rozcvičíme se a sedáme zbytek na lavičku, tentokrát tu je daleko víc divokých karet než minule. A jsme daleko ale opravdu daleko dál za ty 3 týdny.
Sleduji hru a vůbec de mi to nelíbí, furt se to podobá mému scénáři víc než tomu jejich, nemyslím si že bychom na ně měli, pokud jo tak to bude spíše štěstí.
Druhá čtvrtina začala, Tetsu chce opět udělat ten svůj zákrok, ale je tam Aomine, snad, doufám že to dokáže. Opak je pravdou ,,Rico půjdu" řeknu jí. ,,až v druhé polovině" Odbije mě prostě. Sleduji Kagamiho a Aomineho, nevypadá to dobře. Tímhle tempem se Kagami úplně odrovná a Aomine nás pak roznese druhou půlku na kopytech.
Třetí čtvrtina začíná, nastupuji do pole, cítím tu sílu, to napětí co tu všude je. Čekám přihrávku od bráchy, ale nic. Najednou před bráchou stojí ten slizoun z Too. Prosmýknu se kolem a seberu mu míč. Nahrávám Hyuga-senpai a ten úspěšně pošle první trojku v této čtvrtině. Chci se dostat k Ahominemu, ale nejde to, je tam Kagami, soupeří spolu jak dvě divoká zvířata. Najednou se mihne brácha, přilítne mi do rukou míč, zmizím k trojkové čáře a sázím tam trojku, tři body pro nás. Ale i přesto má Too neskutečný náskok. Seknu sebou na lavičku, protáhnu záda z křeče, něco mě praští přes hlavu. ,,Baka! Zatejpuju ti to" uslyším jen Rico ,,okey" odpovím, rychle vběhneme do šatny, tady mi to zatejpuje a jdu zrovna na hřiště ,,Kagamim až nebudeš stíhat, dej vědět. Hodně jsi zesílil, ale nejsi v tom sám" stihnu říct před tím než se postavíme na svá místa. Míč má Too. Zapíská se začátek a během chvilky visí Ahomine na našem koši, usmívá se. Tohle bude sakra těžké!
Naše morálka klesá. Aomine sází jeden koš za druhým. Už to nedávám. Opustím svou pozici a seberu mu míč. Promotám se mezi ostatními, končím na trojkové čáře odkud házím ze záklonu, stejně vysokou a špatně bránící trojku. Dopadám na zem s pocitem že jsem nám získala tři body. ,,prcku dnes to je moje a Kagamiho, dneska ti neudělám taxi" vrazí do mě Ahomine osten bolesti. Tsk nejste tu sami. Najednou se píská. Faul. Hyuga hází, vše to vidím tak zpomaleně. Tak ohavně pomalé. Ucítím zvláštní záchvěv, zóna, bereme timeout. Něco řeší Kagami a Rico, nevnímám, cítím tu bránu, ten těžký zámek od doby co jsem krypl. Jdu na hřiště. Najednou tu prosviští modrá střela, jako jaguár. Ne, to ne! Jenže během chvilky ji následuje rudá, jako tygr. Takže přece jen to dokázal i Kagami. Lítají tu z jedné strany na druhou a já stále stepuji před bránou, najednou modrá zesílí, vysílá silné vlny. Na nic nečekám, vezmu za kliku tak že se dveře rozletí, ucítím závan té síly, tu sladkou chuť. Vše je stále pomalé, jen Kagami a Aomine jsou v normální rychlosti. Připletu se mezi ně, kupodivu Aominemu vyblokuji střelu a měním body v naše. Cítím to překvapení. Jenže stále to není všechno. Stále mají jeden bod náskok! Kiyoshi hází, Aomine blokuje Kagamiho, míč odrazí Kuroko a s Kagamim prolomíme Aomineho obranu a vrazíme míč do koše. Zní píšťalka. Dopadám na zem, jako kdyby mi někdo vrazil nůž do zad, podlamují se mi kolena, jenže něčí ruka mě chytá. ,,oi Arisu, v pořádku?" Optá se Kiyoshi, který mě přidržuje za pas ,,jasně" odpovím a usměju se. Všimnu si že bráchu drží Kagami, jsme na tom stejně.

Ano stále žiju, jen ehhh nějak jsem neměla chuť do psaní. Takže se velmi omlouvám a snad se vám tohle bude líbit.