dvojčata

11.

Stáli jsme seřazení před Riko a Hyuga-senpai
,,o prázdninách pojedeme na soustředění na pláž!" Křikne šťastně Riko, okolo toho se semele strašný hluk a až Riko odejde všichni senpaiové jsou v depresi
,,umí někdo z vás vařit?" Optá se Hyuga s nadějí v hlase...padne pár návrhů až se přihlásím já ,,hai, jsem v tom poměrně obstojná a když nemůžu pořádně trénovat aspoň vás mohu zachránit od napůl nakrájené a syrové zeleniny" řeknu a vykouzlím úsměv
,,hyuga-senpai nemůžu dýchat" vysoukám ze sebe přiškrceně jak mě samým štěstím pevně objal.
Po škole si zajdu do nemocnice kde si nechám schválit ten plán od Riko, doktor na to valí oči, prý by ho to nikdy nenapadlo, ale povolil mi to.
Takže si sbalím doma tašku s věcmi na soustředění a jdu navštívit Jenifa.
,,ohayo" řeknu a začnu ho drbat za uchem, nevydržím tam dlouho a vracím se domu. Vezmu si dlouhou mikinu, basketbalový míč a láhev s pitím, šouravým krokem dojdu na hřiště, zkusím si pár triků v driblování, děs běs...bez běhu to nejde... něco málo si zopáknu a vymyslím pár nových kliček, ale nemám páru jak to bude fungovat.
Najednou mám pocit jakoby ON stál za mnou, otočím se a pohledem hledám jakýkoliv náznak bílých vlasů s nádechem do šeda, když je nenajdu zhluboka si oddechnu, nevím co budu dělat až proti němu budeme stát na hřišti.
Sbalím si svých pět švestek a jdu domu. V pokoji si pustím písničky a začínám dělat cviky co mi Riko napsala, je to poměrně namáhavé a nepříjemné, ale nebolí to nějak moc.
,,uff zítra asi ani nevstanu" řeknu když lehám na postel, sice není tak pozdě, ale po té chvilce cvičení mám pocit že jsem hrála celý zápas. Vezmu do ruky knížku a začtu se...
Domem se rozezní bráškův hlas že je večeře, proto odložím knihu a jdu do kuchyně, tam se najíme, spatlám večerní hygienu a lehnu si do postele opět s knížkou a hřebenem si pročesávám mokré vlasy.
Ráno už čekám na zbytek týmu...dnes jedeme na soustředění, nemůžu se dočkat, zkusím se kousek zaklonit, docela to bolí, ale nechá se to vydržet...když konečně všichni přijdou nasedáme do autobusu a vydáme se směr chata...
Celou dobu co kluci trénují, Kagami běhá v písku a já cvičím tak stíhám i vařit...proteiny a tyhle fujtajbly jsou kluci nuceni zapijet, protein pít buď v mléku nebo vodě...je to pěkný kekel...večer pak narazím na Midorimu ,,ohayo" pozdravím jej když prochází okolo parkoviště kde dribluju ,,to už hraješ?" Začne poměrně překvapeně ,,ještě ne, ale už se to blíží" odpovím a usměju se... ,,opatrně, ať to nemusíš opakovat, doufám že už budeš v pořádku, ať tě můžu rovnocenně porazit" začne lehce povýšeně ,,tak to šle až naprší a uschne" odpovím a bez skoku hodím čistou trojku ,,sayonara" rozloučím se a odcházím, každý večer tam chodím, potom ještě ležím na zídce a sleduju hvězdy, někdy se pověsím i za silnou větev a dělám sklapovačky, má záda se už cítí daleko líp, teď už začínám skákat a to jsme v polovině tréninku, najednou mě z pozorování hvězd vyruší nějaký povyk...Rico tam trénuje Kagamiho...nechám to plavat, jdu na strom... ,,opravdu jsi pomáhal našemu soupeři?" Začne kakao ,,Kagami je hloupý, myslí si že dokáže vyhrát" odpoví Midorima ,,ale on a Kuroko dokáží udělat problém" zamyslí se Takao ,,teď pokud se dostane do formy Arisu, ona a Aomine se dokázali rovnat, ona jej dokázala porazit" oponuje mu Midorima ,,zapomněl jsi na Akashiho" musím rýpnout do živého ,,cože ty tu jsi?!" Vypískne Takao ,,cvičím, abych mohla konečně hrát na plno" vysvětlím a slezu ze stromu ,,no loučím se, pokuste se prohrát až s námi, ale pokud potkáte Aomineho, nebudu vám to zazlívat" provokuju je a beru roha...ještě se proběhnu po pláži a jdu uvařit oběd, ráno půjdu pak plavat. Když už mám hotovo pádám do postele.
Celý zbytek týdne se táhne v podobným tempu, ale už začínám hrát s ostatními a docela je i stíhám, záda sice pak bolí, ale musím to překousnout...
Poslední den se mi už vůbec nechce na zastávku, o zádech ani nevím...ale asi se zdržím a podívám na zápas ,,kam si myslíte že jdete?" Spustí Rico...takže stejný nápad...když jdeme na chvilku se odpojím...zahlédla jsem negra ,,tak jak to dneska vidíš? Máš strach?" Ozvu se mu za zády ,,jak bych mohl?" Odpoví, ukradnu mu míč a zavěsím... ,,takže už to je v pohodě?" Reaguje ,,téměř, těš se na winter cup" odpovím a snažím se ho vyblokovat, ještě chvilku tady hrajeme, ale přeruší nás mobil ,,měl bys jít, teď bych nechodila pozdě" pošťouchnu ho ,,jsem se byl rozehřát" odpoví a rozcuchá mi vlasy ,,hmm jdu za týmem...by Dai-suu" rozloučím se a zdrhám za týmem, bohužel volno tam není tak si sednu jinam...skončím v časti fandící Too...nu což

Pov Aomine
Když přijdu do šatny zaslechnu toho úchyla jak tam básní o nějaké holce ,,taková roztomilá se světle modrými vlasy, ale nemá sukni" začne, je mi jasné že mluví o Ari ,,tu nech bejt" je jediné co řeknu...proč mě to vůbec zajímá? ,,jdeme" rozhodne trenér a vydáme se na hřiště ,,Jediný kdo mě dokáže porazit jsem já"