dvojčata

15.

Po krásném spánku během vyučování jsou mi překaženy plány...já, já jsem chtěla jít trénovat ,,ne-san snad jsi nezapomněla" začne rejpat brácha ,,ehh" odpovím a podrbu se na zátylku. ,,Arisu, nejsi sama" odpoví Kiyoshi ,,aspoň že to" odpovím a šáhnu do kapsy a vytáhnu rukavice. Po asi hodině máme uklizenou školu, už se chystám že si stáhnu rukavice, ale Riko mi to překazí ,,ještě klubovna!" Křikne na nás, začínám se bát.
Rico otevře dveře a na nás se vyvalí ten odporný puch ,,děláte si srandu vy prasata" upustím a s ostatními se dáme do práce, než se vzpomene ještě na jednu místnůstku. Nejdřív si bráška střihne s Kagamim a pak se Kagami pomalu vydá směr dveře ,,oi však Arisu má rukavice takže proč já?!" Rozkřikne se, všichni se na mě otočí, Hyuga-senpai ještě zastoupil dveře ,,musím?" Optám se ,,jasně že jo" oboří se Riko. Poraženě skloním hlavu a vydám se do toho kutlochu plné nepojmenovatelné kaše ty věci z toho vynáším ven a všem je hodím do kýble plného vody ať se taky nenudí, nakonec vytáhnu nějakou knížku na kterou i senpaiové zbožně koukají otočím se se zlomyslný úsměvem směr hořící koš, jenže časopis mi byl ukraden.
Po úklidu se sbalím a pálím domu, dojdu zase do lesa, ale Jenif tu nikde nečeká, čemu se divím. Proto se vrátím domu a s knížkou sedám k oknu.
Následující velký den je zápas s Kirisaki Daiichi, jejich historie mi je dobře známa. ,,jsou to hajzlové mějte se na pozoru" prohlásím v šatně ,,obzvlášť číslo 4" dodám ,,víme" odpoví Kiyoshi
Po první čtvrtině dojdou sem, celí mrtví ,,jdu tam" dostanu nasraně ze sebe ,,ty se hlavně uklidni" osočí se Hyuga-senpai ,,haaai" odpovím ,,já budu uprostřed vy 4 venku" začne ,,oi oi brzdi teď mám jít já" Obořím se na něj ,,nemůžeme tě vystavit takovému nebe-" začne ,,nejsem žádná křehká holčička, poradím si s kýmkoliv" přeruším ho čím dál tím víc nasraně ,,Arisu, Kiyoshi má pravdu" odpoví Rico ,,Eh?" Nechápu pak už se jen otočím a vyjdu ven do chodeb. V prázdné uličce se svezu po zdi na zem a vydýchávám se, já vám dám že to je nebezpečné. Pak se zase za zbytkem vrátím k poli. Jenže netrvalo dlouho a nějaký hajzl dopadl loktem Kiyoshimu na obličej...zabít málo ,,Rico půjdu" zavrčím neoblomně. ,,ne" rozhodne se.
Po první polovině dojdeme do šatny nejdřív vyndám citrony v medu a pak začnu ,,Ty, koukej bejt opatrnej jo? A ne že budeš většinu za tým chytat jen ty, koukej si sednout na prdel nebo už si nezahraješ" vyjedu na Kiyoshiho jen mi přistane ta jeho tlapa ne hlavě s jeho nuceným úsměvem, vytočeně se otočím na patě a třísknu za sebou dveřmi div že nevypadly z pantů. Tohle je rozdíl mezi mnou a Tetsuyem já jsem výbušná on smrtelně klidný. Dojdu si na záchod opláchnout obličej a vracím se, jenže narazím do někoho vysokého ,,gomen" dostanu ze sebe už uklidněně a podívám se kdo to je ,,Ahomine co tu děláš?" Zeptám se překvapeně ,,neříkej mi Ahomine skřete!" Začne naštvaně ,,snad se tolik nestalo" odpovím a jen nad tím máchnu rukou ,,rozdrtím ho i kdyby to bylo to poslední co udělám" pronesu tiše jeho směrem a odcházím do šatny. Nahodím sluníčkový úsměv a jdeme na hřiště ,,takže ho můžu jít konečně rozdrtit?" Optám se a stále se usmívám ,,jo" dostanu konečně svolení Rico, cítím ten intenzivní naštvaný pohled bráchy, tohle jsi neměl dělat frajere. Proběhne mi poslední myšlenka hlavou než se ozve píšťalka. Jenže tu je někdo navíc, jde z něj respekt a na koho vyšel? Na mně. Nic nenadělám, ozkouším si svou obranu.
On je kurva rychlej, ale jsem na tom líp, je to jako s Kisem, hraje tvé pohyby a čte je, jenže já dvakrát stejný pohyb nepoužiju chlapečku. Jenže nemůžu dlouho jet sama, nestíhám je. Zazní píšťalka a já koukám na ten bodový rozdíl. Do hajzlu! ,,Rico vím jak na ně" ozve se bráška, vysvětlí co má na mysli, tak s tímhle můžu i pomoct. Ušklíbnu se a na hřiště přicházím nabitá energií s odvahou a žhnoucím plamenem uvnitř mě.
Začneme mizet oba, já jen někdy a na oplátku někdy i boduju, aby si nezvykli. Bodujeme furt, i když se to snažili stáhnout nepovede se jim to. Když zazní siréna štěstím padám na nohy, defacto mě nemůžou pomalu ani unést. Došourám se do šatny a vlezu pod ledovou sprchu i v dresu, trochu mě probudí a stáhnu ze sebe aspoň ten dres. ,,Risu? Už zase?" Zeptá se bráška ,,Nojo no, jako bys mě neznal" zakecám to, dělala jsem to po každém tvrdším zápase na Teiko. ,,Arisu co záda? Všechno v pořádku? Neudělali ti nic?" Začne Rico ,,ne ne všechno v pohodě, cítím se zase živá" odpovím a zamotám kolem sebe ručník, ale už tu nikdo není navléknu se do oblečení a že se vydám za nimi, jenže jsem se zhroutila na zem, neschopná jediného kroku. ,,ksó" zakleju a snažím se rozhejbat své přetažené tělo ,,Kuroko Arisu, dlouho jsem tě takhle neviděl" ozve se od dveří, se strachem se tam otočím, úlevně si oddechnu když zjistím že tam stojí Daiky ,,stává se a už mě neděs" odseknu mu ,,co jsem udělal?" Zeptá se jako by nevěděl ,,víš z koho mám stále strach" odpovím ,,co? Co to zas plácáš za nesmysly?" Začne opravdu zmateně ,,nech to plavat" odvětím a najednou ucítím jeho ruce pod mým tělem. ,,nic jsi nepřibrala" pronese ,,od tebe nevím jestli to mám brát jako kompliment" rejpnu do něj. ,,vezmu tě na záda" oznámí mi když mě položí na lavičku. ,,a já myslela že by jsi protivníkům neměl pomáhat" rejpnu ,,jako kdybyste nás dokázali porazit" odpoví s úšklebkem ,,necháme se překvapit" odpovím a položím si na jeho rameno hlavu
,,jsi vážně jako želé" prohlásí asi v polovině cesty ,,víš co mi to připomíná? Naše one on one kdy jsem tě poprvé porazila" odpovím s úsměvem ,,nechal jsem tě vyhrát" zamručí ,,to říkáš vždycky" zasměju se ,,i když možná jsi někde přibrala" poznamená když před něj natáhnu svoje ruce a opřu o jeho záda svůj hrudník
,,už je to dobrý, už bych měla chodit" poznamenám o chvilinku později ,,to není potřeba, já si tě vezmu i bez toho" ozve se ten nechutně slizký hlas, ihned se chytnu Daikiho ,,zapomeň Haizaki" odpoví Dai, nevím co se ve mně zlomí, ale jako kdyby mi to dodalo odvahy ,,pustíš mě prosím?" Optám se Daikiho ,,když myslíš" odvětí a udělá co jsem žádala ,,víš co Haizaki? Už mě sereš, přestaň se mi míchat do života" zavrčím naštvaně ,,nebo co?" Začne ,,nebo si mě nepřej" zavrčím a cítím jak to ve mně vře, že by to mohl udělat ten chlad? ,,tak pojď a můžeš mi ukázat co bys mi udělala kotě" začne, na nic nečekám a natáhnu mu takovou až spadne na zadek ,,už mě neser nebo tě vykastruju a pověsím ti ho na tašku jako přívěsek, třeba pak budeš vědět že se nevyplatí nás štvát" zavrčím ,,Ari, klid" začne Dai ,,Nojo" odseknu a odcházím od něj pryč. Mezi mnou a Daikim je hrozivé ticho ,,arigato Dai že si stále pamatuješ co se mi stávalo a nenechal mě tam trčet" poděkuju s úsměvem ,,já si to někdy zas vyberu" odpoví a podrbu se na zátylku, mě nenapadne nic jiného než si stoupnout na špičky, přitáhnout si ho za kravatu a dát mu hubičku na tvář ,,bay bay Dai-suu" rozloučím se a rychle pádím do domu, jsem rudá jak rak.

Fakt se moc moc omlouvám, myslela jsem že se k tomu už nikdy nevrátím, ale našla jsem on-line manga a zase mě to baví, takže by sem mohlo někdy něco zase přiletět.