dvojčata

7.

hrál jsi úžasně, poměrně dost jsi nám zkazil plány" vyseknu mu tímhle poklonu ,,ty také, taková rychlost se jen tak nevidí, odkud znáš Midorimu?" Zeptá se udiveně, ale to ještě nezná odpověď
,,určitě jsi slyšel o dvojčatech z Teiko říkali jim taky divná, záhadná, neviditelná, zvláštní. Jedná se o mě a o Tetsuye, oba jsme patřili do Kiseki no sedai, proto se s nimi znám a vykolejený výraz Kise Ryoty? Zapomněl na mě." Odpovím a na chvilku se odmlčím ,,jinak jsem Kuroko Arisu a ty?" Zeptám se jej energeticky na jméno ,,Takao Kazunari, jakto že se o tobě Midorima nezmínil?" Řekne jen tak do vzduchu ,,myslel že už nebudu schopna hry, no musím letět sayonara Shin-carrot, Kakao!" Křiknu a běžím směr domov. Tam se převléknu a jdu do lesa. ,,ohayo" řeknu a podrbu Jenifa za ouškem, strávím tu bůh ví kolik hodin, pak mě vyvede ven Jenifova beta a já jdu domu, osprchuju se a umírám do postele. Ráno si spokojeně vyskáču z postele a připravím se do školy, v kuchyni popadnu dvě jablka a vesele si poskakuju směr škola, cestou teda jedno jablko sním, ale to je detail. Po cestě nikoho nepotkám, jsem tu asi půl hodiny před začátkem vyučování, nu mám dobrou náladu, vezmu si míč a jen tak for fun si jdu do tělocvičny hodit pár košů, stejně máme jako první hodinu tělocvik. Škola utekla jako voda, skoro všichni z týmu byli na pokraji spánku nebo to už zařízli, naštěstí teď máme od Riko do příštího týdne volno, je středa, vynecháme dnešní a páteční tréninky a pak budeme makat jak šrouby.
Rozhodnu se že dneska zajdu do města, koupím si nové tričko na trénink a zároveň i kraťasy, plus nové boty, pak se posadím v kavárně k oknu a pozoruju okolí, u toho si spokojeně popíjím svou kávu. Najednou se naproti objeví Kise ,,ohayo Ricchi" řekne a přes stůl mi rozcuchá vlasy ,,ty sis vzpomněl?" Řeknu s nadějí ,,hai, omlouvám se, muselo to bolet" řekne a jak je u něj zvykem začne natahovat ,,neboj, už jsem si na to zvykla" odpovím s upřímný úsměvem a poplácám ho po hlavě jako hodného psíka. ,,víš že máte příště hrát proti Aominecchi?" Zeptá se Kuse ,,hai a toho se děsím, pokud se Kagami nevzpamatuje nemáme ani šanci, ani bychom si neškrtli" řeknu a propaluju pohledem hrneček s kávou ,,vždyť jsi s ním dokázala držet tempo" připomene mi a vrazí mi tím kůl do srdce ,,hai, ale vypadla jsem z tempa a nejsem schopna zóny" odpovím tiše po chvilce přemýšlení ,,suka" zamručí si pod fousy a pozoruje ulici ,,gomen Ki-suu ale už musím jít sayonara" řeknu a odcházím ,,sayonara Ricchi" odpoví a mávne mi rukou. Pouze se drobně usměju a vycházím ven z kavárničky. I s taškama se projdu celou cestu až domu.
Další týden nás čeká trénink za tréninkem, bohužel se mi zadaří, a v úterý, den před tréninkem si vyvrtnu kotník. Proto místo tréninku ve vodě ležím na lavičce u venkovního basketbaláku a mám hlídat Kagamiho. Zhluboka se nadechnu a ihned si sedám, cítím parfém co používá Satsuki. Když ji neuvidím zase si lehnu. ,,oi Kagami šetři se nebo nebudeš moct příští zápas hrát!" Křiknu na něj. ,,Yo Kagami Taiga, správně?" Zazní ten hlas co jsem nejmíň chtěla slyšet ,,Aomine Daiky" sykne Kagami, na to si asi zkusí dát kolo hry, Daiki ho samozřejmě rozdrtí ,,Oi Kagami říkala jsem ti že se máš šetřit blbče!" Křiknu z lavičky a trefím ho flaškou mezi oči ,,Arisu, copak že nehraješ, nepovídej že nemůžeš" řekne výsměšně ,,neříkají ti blesk? Nebo jsi jen slepej a nevidíš tu bandáž na kotníku" oplatím mu to stejnou mincí ,,v Teiko by tě to nezastavilo nebo toho je snad více?" Nepřestane do mě rejpat ,,oi ještě jednou!" Křikne Kagami ,,zapomeň!" Stihnu mu dřív odpovědět jak Ahomine ,,nedělej ze sebe vola" řeknu mu když sbírám svou flašku ,,Arisu dejme si kolo" vyzve mě Ahomine na zápas ,,zapomeň, počkej si na šampionát" odpovím mu jednoduše a čapnu Kagamiho za triko ,,A ty přestaň vyvádět" ceknu směr Kagami ,,Sayonara Aho-suu" rozloučím se a táhnu toto rudovlasé stvoření směr bazén, cestou ještě potkáme Satsuki hodí po mně omluvný pohled a jde směr Ahomine ,,říkala jsem ti že se mu nerovnáš ani po kotníky, ale né tady pán dokonalý musí dělat vše jen ne to co se mu řekne" zasyčím na něj naštvaně ,,jestli nebudeš schopný hry tak tě nezabiju jenom já, ale i Riko" prohodím jen tak do vzduchu a pouštím ho. ,,víš proč se ti vlastně snažím pomoct?" Řeknu jen tak do vzduchu, nic mi na to neodpoví ,,samozřejmě, téměř nic o mně nevíš. Připomínáš mi mě když jsem byla na Teiko, hrála jsem furt, proto jsem měla rychlejší zlepšení, ale pak se stalo tamto, proto to chci u tebe aspoň podpořit, tobě se totiž něco takového nesmí stát." Řeknu a otvírám dveře od bazénu