The boy who lives on the street [cz]

15. Díl

Louis' POV

Sakra, sakra, sakra! Tohle se přece nemohlo stát, tohle není možný! Harry musí žít! Vím, že tam někde je. I když se zdá nemožné, že by výbuch někdo přežil, přecejenom je tu možnost, že byl v tu chvíli někde ve sklepě, kam tlaková vlna nedosáhla, nebo co já vím!

Stál jsem několik metrů od hořícího domu a snažil se vyprostit z pevného sevření policisty, který mě nechce nechat vběhnout do trosek a najít svého přítele.

,,No tak, nehraj si tu na nějakého hrdinu a neser mě."

Zakřičel a dál se mě snažil odtáhnout o několik metrů dál na klidnější místo.

,,Tak hele, možná se mi něco stane, možná se z toho domu už nevrátím, ale právě tam nejspíš umírá osoba, na které mi záleží víc, než na mě samém, tam mě laskavě pusť, a nech mě ho jít zachránit!" vřískal jsem rozčileně.

Až potom, co jsem to dořekl, jsem si uvědomil, že to může být pravda.

Když zrovna dával rozkazy ostatním fízlům, využil jsem jeho nepozornosti, vyvlíkl jednu ruku a zasadil mu pěstí tvrdou ránu do nosu. Okamžitě mě pustil a snažil se krvácení z nosu nějak zastavit. Na mě se v ten moment naprosto vykašlal a staral se o sebe. Než jsem se stačil dostat k domu, kterému od výbuchu chyběli dveře, doběhl mě Liam a zatarasil spolu s klukama cestu.

,,Hej. Hej. hej!" snažil se mě zastavit, ,,Copak jsi se zbláznil Lou?"

,,Tam někde Harry je a já cítím, že mě právě teď potřebuje víc, než kdy jindy, tak mě prosím nechte jít!"

Než mi stačili odpovědět, rukou jsem jim naznačil, ať jsou zticha.

,,Slyšeli jste to?"

,,Ehm, ne."

Všichni jsme tam stáli a poslouchali zvuky, které k nám doléhali z domu. Když jsem napodruhé zaslechl dost zřetelně své jméno, na nic jsem nečekal a vtrhnul dovnitř. Ani jsem se nemusel otáčet a věděl jsem, že mi jsou v patách.
Proběhl jsem halou, ve které ohořívaly stěny. Kouř se hromadil u stropu a nepříjemně z něj štípali oči. Proběhl jsem otevřenými dveřmi a ocitl se na chodbě ústící na schodiště. Zmateně jsem se rozhlížel, jestli ho někde neuvidím. Naklonil jsem se přes zábradlí, které na jednom konci ohořívalo. A v tom jsem ho uviděl, ležel tak v půlce schodů, skroucený a dávící se kouřem.

,,Harry! Našel jsem ho! Našel!" zakřičel jsem a hnal se pro něj.
,,Harry? Harry? Slyšíš mě?"

,,K-kde j-jsi byl... t-tak.. dlouho?"

,,Omlouvám se, lásko. Už jsem u tebe, neboj, dostanu tě odsud."

Vzal jsem ho pod rameny a snažil se ho vytáhnout do schodů. Byl jak gumový. Neudržel se na nohou, tak jsem ho jen bezmocně táhl za sebou. Když jsem byl skoro nahoře, přispěchal Niall se Zaynem a pomohli mi s ním. Liam na nás čekal v chodbě a s jedním hasičem se tam divoce hádal.

V krku mě štípalo jako ďas, pro samý kouř jsem viděl maximálně na dva metry před sebe, tohle byl můj nejhorší zážitek za celý život!
Když jsme se dostali na příjezdovou cestu, zjistil jsem, že to co mě celou domu pálilo na ruce bylo hořící triko, vylekaně jsem si ho ze sebe serval a hodil dál ode mně.
Kleknul jsem na kolena vedle dávícího se Harryho. Kluci zatím odběhli pro záchranáře, takže jsem u něj mohl zůstat.

,,L-Lou?"

,,Ano Harry?"

,,Tys mě našel."

,,Jo."