The boy who lives on the street [cz]

6.Díl

Harry's POV

Zima... strašná zima. Nesnášel jsem to, ale bylo to mé rozhodnutí. To já jsem se rozhodl, že od Louise odejdu a vrátím se zpět na ulici. Nenávidí mě a to mě někde uvnitř rozbíjí na samé kousíčky den po dni. Miluju ho. Okay? Miluju Louise. Neopětovaná láska je ta nejhorší. Jediný člověk, do kterého jsem se v životě zamiloval, mě nemiluje a ještě ke všemu nenávidí!

Žil jsem na ulici před tím, než jsem ho poznal, tak budu i teď. Vím, že to je nebezpečné, ale už vím, jak se mám chovat a čemu se radši vyvarovat. Takhle to bude lepší pro nás oba. Louis za mě utratil spoustu peněz a já mu to nikdy nebudu moct vrátit zpět. Jsem strašná osoba. Jen kus ničeho. Odpadlík. Loser. Jak někdo takový může být? To opravdu nechápu.

Sedím tu bez ničeho. Mám jsem svou deku, kterou s sebou tahám už od začátku. Všechno bylo snesitelné... jen snesitelné, ani lepší, ani horší. Rozhlížel jsem se vystrašeně kolem sebe. Byl jsem vystrašený. Uslyšel jsem něčí hlas. Dech se mi doslova zadrhl v krku. Byl jsem strnulý strachem a zimou. Uviděl jsem postavu muže, který šel přímo ke mě. Doufal jsem, že si mně nevšimne, ale jak to vypadalo, šel cíleně za mnou. Pozoroval mě. Hlasitě jsem polkl.

,,Hééj Špíno!" hrubě mě oslovil.

Byl jsem vyděšení. Strachy jsem se ani nehnul.

,,Vi-víš žé jsi náhernýý?" Dech mu smrděl alkoholem. Přemýšlel jsem, jestli mám nějakou možnost na útěk, ale jen co mě silně vzal za ramena, nějaký útěk nepřicházel k úvahu. Zakňučel jsem bolestí.

,,Jsi okouzlující!"

Byl jsem opravdu dost vyděšený z jeho chování.

,,Jsi přesně pro mě." pošeptal mi do ucha a políbil mě na krk. Snažil jsem se vymanit z jeho sevření, ale to bylo skoro nemožné. Byl o dost silnější, něž já.

,,Neopovažuj se mě ještě jednou dotknout!"

Svou výhružkou jsem ho akorát tak rozesmál. Nic mi na to neodpověděl a dál mi ocucával krk. Když našel mé obzvlášť citlivé místečko na krku, snažil jsem se nevydat ze sebe jediný steh. Teď jsem věděl, že jsem v pěkné kaši, ale nic jsem s tím nemohl udělat. Ruce mi držel svými pařáty a posouval se pořád níž a níž. Moje poslední možnost se zachránit byla mu ublížit. Vyčkal jsem na správný moment. Když už mě nedržel tak silně, vyvlékl jsem ruku z jeho sevření a prudce mu pěstí vrazil do tváře. Odklopýtal dozadu, přičemž si rukou držel svůj krvácející nos. Na místě jsem se otočil a utíkal pryč od toho opilce. V tom příšeří jsem si nevšimnul vysunuté dlažky na neudržovaném chodníku. Natáhl jsem se jak dlouhý tak široký. Muž mě chytil za bundu a zvednul.

,,Nezahrávej si se mnou!"

Naštvaně na mě zakřičel a udeřil mě do obličeje. Bolestí pulsující tvář však byla to poslední, na co jsem v tu chvíli myslel.

Silně mě natlačil na zeď, nemohl jsem nic dělat. Z očí mi nekontrolovatelně tekly slzy, snažil jsem se bránit, ale marně. Na to jsem byl příliš slabý. Moc jsem si přál, aby se tu teď Louis ukázal a zachránil mě. Chtěl jsem se s ním válet na gauči a bezstarostně si užívat.

Muž mě prudce přirazil ke zdi, o kterou mi o chvilku později rozbil hlavu. Cítil jsem, jak mi pramínek krve teče přes tvář. Byl jsem omámený a naprosto zmatený. Kolena se mi podlamovala a já se skácel na zem.

,,Připrav se na to chlapečku, že tě teď strejda pěkně tvrdě ojede!"

Chtěl jsem se nějak bránit, ale když mě už podruhé zvedl a hodil oproti zdi, neměl jsem sílu na jakýkoli pohyb. Políbil mě na krk a pohyboval se stále níže. Když si slizkými polibky obdařovával břicho, myslel jsem, že se pozvracím. Otočil mě k zády k sobě a strhnul ze mě mé ryfle. Byl jsem strašně vyděšený a bál se, co přijde. Cítil jsem, jak mi oblizuje záda. Bylo to nechutné. Pozvracel jsem se na chodník pode mnou. Natlačil mě více ke zdi. Řval jsem jako pominutý, ale nikdo tu nebyl, a pochybuju, že to někdo slyšel. Bolest, která se mi dosud rozlévala po celém těle předčila ta, když si mě vzal zezadu. Řval jsem, brečel, nadával a zvracel. Když se začal pohybovat, bylo to něco hrozného. Cítil jsem se zohavený. Ani nevím, jak dlouho to trvalo, ale vím, že být znásilněn je kurva hnusný pocit.

Najednou jsem ucítil prudko, štiplavou bolest na zádech. Co to kurva zase dělá? Dělá si ze mě prdel, že má nůž? Cítil jsem, jak teplá tekutina teče po mých zádech a kape na chodník, kde po sobě zanechávala tmavé skvrny. Po chvilce z toho byla velká rudá kaluž. Takže prvně mě nějaký muž znásilní a potom zabije? Takhle mi je souzeno zemřít? Sám a bolestivě? Cítil jsem, jak mi nožem něco vyryl na záda. Nevěděl jsem, na co se mám soustředit, jestli na krvácející záda, na zvracení, křičení a brečení, nebo na to, že mě právě někdo znásilňuje. Když ho ze mě konečně vytáhl, natáhl si kalhoty a pustil mě. Spadl jsem do těch sraček pode mnou. Dopadl jsem do teplého. Do mé vlastní krve. Ještě než odešel a nechal mě tam umírat, silně mě nakopl do břicha. Jednou, podruhé, potřetí, podesáté... Přestal jsem to počítat. Prosil jsem ho, ať už toho nechá, ale to on rozhodně nebral v potaz.

,,Hey! Okamžitě ho nechte na pokoji!" Uslyšel jsem někoho, když jsem přestával vnímat bolest jako něco, co je součástí mě. Nepoznával jsem ten hlas. Muž mě ještě naposledy nakopnul a zdrhnul pryč. Přes slzy a to všechno jsem moc dobře neviděl, ale všiml jsem si postavy, která se k mě rychle blížila.

,,Pane Bože! Co vám to udělal?"

Nemohl jsem mu odpovědět. Nešlo mi to.

,,Ani se neodvažujte zavřít oči!"

Jemu se to ale snadno řekne! Cítil jsem, jak se mi samy zavírají a já s tím nemohl nic udělat. Jestli jsem právě umíral, a myslím že jo, chtěl jsem ze sebe dostat to poslední na čem mi záleželo.

,,L-louis... L-louis... T-tom-tomlinson... Mi-miluju h-ho."

Zamumlal jsem, než se vše ztratilo v temnotě.

Louis' POV

Běžel jsem k místu, kde jsem ho poprvé spatřil. Snažil jsem se ho najít, ale jakoby se propadl do země. Začal jsem panikařit. Všechno mi připadalo tak smíchané dohromady a nevěděl jsem, na jakých místech jsem už byl a kde ještě ne. V hlavě jsem měl hrozný zmatek.

Zvonící telefon mi málem způsobil infarkt. Bylo to neznámé číslo a já doufal, že mi odněkud volá Harry. Zmáčkl jsem zelené tlačítko a hovor přijal.

,,Louis Tomlinson."

,,Dobré ráno, Pane Tomlinsone. Jsem doktor Miles z Centrální Nemocnice. Jste přítel Harryho Stylese?"

,,Ano... Ano jsem."

,,Dobře... Pane Tomlinsone, nerad vám to oznamuju, ale Pana Stylese dnes nad ránem někdo napadl, zbil, pořezal ho nožem a způsobil mu dosti závažná zranění. Dovezli ho sem asi před hodinou a právě prodělal operaci. Nevypadá to s ním dobře. Mohl byste přijet do nemocnice?"

Horké slzy mi tekly po tvářích.

,,Dobře. Děkuji, během patnácti minut jsem tam."

Třesoucíma rukama jsem si dal telefon do kapsy, naposled se rozhlédl kolem a běžel do nemocnice.

I hang up and start run to the hospital.

Ahojte ❤ Děkuji vám za krásné komentáře u předchozího dílu! Děláte mi mooc velkou radost. Snad mě kvůli tomuhle dílu nebudete chtít oddělat, ale kdo by vám pak zpříjemňoval večery? :)

♧K