The boy who lives on the street [cz]

19.Díl

Harry's POV

Tak jo, jak jen to říct? Byl jsem trochu nervózní, to samozřejmě, ale i přes to jsem se necítil nijak zvláštně.
Nevyšiloval jsem, nedělal hysterické scény, ani nic podobného..

Tak doufám, že jste my to nevěřili, protože to bylo kapánek jinak..
~

,,Ale Nialle! já za to prostě nemůžu!" Lítal jsem po pokoji jak smyslů zbavený. Kravatu jsem měl v jedné ruce, kalhoty v druhé, a i tak jsem u toho stíhal zapínat si košili a myslet na dvě stě padesát dalších věcí. Niall s klidem sledoval mé počínání. Nijak mě neutišoval, nijak mě nedráždil. Nevím, co to se mnou bylo, ale troufám si říct, že Niall dělal to nejlepší co mohl- prostě na mě nemluvil. Tehdy jsem to ale viděl jinak.

,,Nialle!" Okřikl jsem ho dosti naštvaným hlasem. Jakmile jsem se však na něj podíval a uviděl ho usmívajícího se v křesle, všechen vztek se ve mně najednou odpařil a nahradil ho pocit sklíčenosti.

,,Nialle." Pošeptal jsem sotva slyšitelně. Dál na mě mlčky zíral s tím nejklidnějším- skoro až flegmatickým pohledem.

,,C-co když to podělám?" Zeptal jsem se ho tiše.

,,Nepoděláš."

,,A co-"

,,Harry, poslouchej mě jo?" Zvedl se z křesla a mírným zatlačením do ramen mě do něj posadil místo sebe. Naklonil se přede mě, s rukama stále na ramenou.
,,Ty nic nepoděláš. Bude to nádherné odpoledne, které se všem vryje do paměti, jako něco úžasného. " Povzbudivě se na mě usmál a pokračoval. ,,Copak jsi si to vždycky nepřál? Mít svou milující polovičku spolu s ní skvělou rodinu a vše kolem toho? Samozřejmě že jsi to vždy chtěl a Louis ti teď tohle všechno nabízí. Upřímně, Lou je můj skvělý kamarád, a kdybych věděl, že vám to nebude klapat, už dávno bych tě přetáhl ocelovou tyčí a k němu tě už v životě nepustil, ale já tu teď s tebou sedím a říkám ti, co jsem tobě, ani jemu nikdy neřekl. Už poprvé, co jsem tě viděl, my bylo naprosto jasné, že jsi Louisovi přirostl k srdci tak, jako nikdo jiný. Sice jsem tě párkrát uhodil, to je taky pravda, ale... prostě chci říct, že Louis od dnešního večera bude jenom tvůj, k čemuž ti gratuluji."

Nevěřícně jsem se mu díval do očí, nakonec si mě k sobě přitáhl a pevně sevřel. Úsměv na jeho tváři byl jako vždy jedině upřímný a já věděl, že má ve všem pravdu. Naprosto ve všem.

,,Jo a Nialle...?"

,,Vem si motýlka." Usmál se na mě a opustil mou šatnu.

Sotva uběhlo několik málo minut a už jsem tam měl jiného hosta. Do pokoje vběhla Gemma. Padla mi do náruče a tiskla k sobě tak silně, jako by to bylo naposled.

,,Gem.."

,,Poslední Stylesovic obětí." Pošeptala mi, když se mírně odtáhla.

Usmál jsem se ale zároveň mi to došlo. Vzal jsem jí kolem pasu a přitiskl k sobě.
,,Miluju tě Gem."
,,Já tebe taky Harry! a i když je z tebe dospělý muž a budeš se ženit, pamatuj si, že jsi můj malý bráška. Pro tebe bude má náruč vždy otevřená, okey?"
,,Jo." Usmál jsem se, setřel si slzy a líbnul jí na čelo.

Ještě jsem se ani nevzpamatoval a už tu byl zase Niall s tím, že obřad za chvilku začíná, takže bych se měl připravit.

Ze mě se zase stal ten uzlíček nervů jako před několika minutkami.

,,Jo a Harry?" Zakřičel na mě Gemma.
,,Ano?"
,,Hodně štěstí!"
,,Jo, to budu potřebovat."

S Niallem jsme vcházeli do venkovního altánku. Bylo to nádherné. Tichá melodie mé oblíbené písničky se ve vzduchu mísila s vůní pečeného cukroví. Bílé růže byli snad všude, svatebčané, převážně tedy Louiho rodina, seděli na bílých židličkách. Přívětivě se na mně dívali a já měl konečně pocit, že k nim patřím.