The boy who lives on the street [cz]

16.Díl

Harry's POV

Už je to rok, co jsme s Louisem spolu. Prožili jsme neskonale moc krásných chvílí i celých dní, které nám občas překazili jakési patálie. Ovšem celkově to byl jeden z nejlepších roků v mém životě.

Lou mě miluje a já miluju jeho.
(Simple but effective)

Vždy když mi třeba jen koupí bílé růže, pro které mám nehoráznou slabost, zamilovávám se do něj stále víc a víc. (I am falling for him more and more...)

Jak už jsem řekl, dnes je to přesně rok ode dne, co jsme spolu a to taky znamená jediné. Máme své první výročí!

Jen doufám, že na to ten blázínek nezapomněl.

Překulil jsem se v posteli a snažil se nahmatat jeho tělo, které by mělo ležet někde kolem mně. Když jsem ho ani napopáté nenašel, otevřel jsem oči a zjistil, že je pramalá šance ho tu se mnou najít. Ve studené posteli jsem byl naprosto sám.

Takže na to zapomněl a už odešel do práce? Cítil jsem se tak napůl otráveně a napůl zklamaně. Myslel jsem, že bychom si dnes udělali krásný, společný den.. ale tak nic no.

Než jsem sešel do přízemí, zaskočil jsem do koupelny a dal si rychlou spršku. Dobře, zas až tak rychlá nebyla. No popravdě jsem se tam máčel asi čtyřicet minut. S ručníkem obmotaným kolem pasu jsem se došoural do kuchyně a tak nějak doufal, že tam budu mít přichystanou snídani. Nečekal jsem Bůh ví co, ale takové lívance se šlehačkou k našemu výročí, na které mimochodem můj přítel zapomněl, ty by mě rozhodně neurazili.

Když jsem to tam dokonale prošmejdil a zjistil že mi DOOPRAVDY nic nepřichystal, rezignovaně jsem zaplul ke stolu a s hrnkem černého čaje si pročítal noviny.

Dolehl na mě smutek, od kterého mě jindy odrazoval Louiho nádherný úsměv. Hm, teď tu nebyl, takže se není čemu divit. Při otočení posledního listu na mě nevykoukla sportovní příloha ale malý růžový lísteček ve tvaru srdíčka.

,Opravdu sis myslel, že bych mohl zapomenout? Vždyť je to naše první výročí! Ne Zlato,... pamatuji si to.
Miluju tě a mám pro tebe překvapení, které se k této významné události hodí naprosto dokonale.
Uvidíme se v parku ve 3 hodiny odpoledne. Slibuju, že toto bude tvůj nejlepší den navždy. Přijď včas, opoždění se nebude tolerovat.
S láskou tvůj BooBear ❤'

Awee... tak on nezapomněl! On... On je tak naprosto bezchybný! Miluju ho a za to překvapení i nesnáším zároveň! Opravdu jsem si myslel, že na to zapomněl, cítím se teď kvůli tomu docela trapně. Achjo...

Usmíval jsem se na psaníčko a upíjel čaj, musel jsem vypadat jak idiot. Hmm... ve tři hodiny, to mám ještě fůru času.

Rozhodl jsem se tedy sledovat nějaké stupidní telenovely v televizi. Doufal jsem, že to zabije trochu volného času, ale po několika minutách mě to začalo příšerně nudit.

Nemohl jsem se totiž dočkat, až ho zase uvidím. Co asi plánuje? Jak ho znám, tak to beztak bude nějaká kulišárna! Jen doufám, že to nebude nic drahého. Za tu dobu, co jsme spolu, snažím se ho v rozhazování peněz trochu krotit, ale naprosto přesně si dokážu představit, jak se dneska rozfofruje.

Po dalších hodinách čumění na televizi jsem se odebral do naší ložnice, na kterou navazovala šatna. Dramaticky jsem otevřel všechny skříně s oblečením, prohlížel si všemožné obleky, košile, trika, kalhoty a kraťasy a hledal toho nejvhodnějšího kandidáta na dnešní speciální den. Věřte nebo ne, ale strávil jsem tam tři hodiny.