The boy who lives on the street [cz]

2.Díl

Harry's POV

Probudil jsem se v teple, což na rozdíl od několika předchozích probuzení bylo něco úžasného, ale přece jenom na tom bylo něco divného. Ležel jsem v teplé posteli pod teploučkou, jemnou peřinou. Kde to sakra jsem? Jak jsem se sem dostal? Rozhlédl jsem se po malé, ale velmi útulné ložnici. Naprosto jsem netušil, kde to se právě nacházím. Rozhlížel jsem se několikrát po neznámém místě a doufal, že si vzpomenu, jak jsem se zde ocitl. Po několika vteřinách jsem si vybavil staršího chlapce. Nemohl jsem si vzpomenout na jméno, myslím že to bylo něco jako... Lew... Lewis? Hmm... Spíš něco jako... Lo... Lou... Louis? Louis! No jasně, to je ono! Přivedl mě sem. Ale proč? Proč mi vůbec pomáhal? Vážně si nedovedu představit jediný důvod, proč by se někdo staral o bezdomovce...

Z přízemí jsem slyšel nějaký ruch. Nejspíš byl už tedy taky vzhůru. Zvedl jsem se z postele, ale bolest rozlévajíce celým tělem mě donutila padnou zpět do postele.

,,Arghh." zanaříkal jsem. Zahnal jsem neposedné slzy, které se mi draly z očí a zkusil to znovu. Bolelo mě celé tělo. A opravdu hodně! Při představě, že budu muset slézt ty schody se mi dělalo zle. Při prvním kroku jsem myslel, že to být horší nemůže. Zamířil jsem ke schodů. Přišlo mi, že každým krokem, co se posunuji ke schodům jsem čím dál těžší a jakoby přilepený k podlaze. Přidržoval jsem se stěny, která by byla v několika chvílích velkou oporou. Bolestí mi tekly slzy, stéhnal jsem snad při každém sebemenším pohybu. Při pouhém pohledu dolů ze schodů se mi zvedal žaludek, ale stejně bych nic kromě krve nevyzvracel. Poslední schod... konečně ta noční můra skončila. Přede mnou však stála další výzva, dojít do obýváku.

Dveřmi jsem prošel do útulné místnosti, na tváři už ne tak zubožený výraz, doufám. Louis seděl na gauči a sledoval ranní zprávy.

,,Dobré ráno Harry. Co bys chtěl na snídani?" s velkým úsměvem se mě zeptal.

Byl jsem jako naprosto vyveden z míry. Nebyl jsem schopný ze sebe vydat jedinou hlásku. Jeho oči byli překrásné... zářivé, dech beroucí... prostě perfektní. Byl krásný.

,,Ehm... Harry... Proč mě takhle pozoruješ?"

Zahanbeně jsem sklopil hlavu a študoval své prsty, se kterými jsem si nervózně hrál.

,,Jestli chcš, můžeš jít do sprchy a půjčit si nějaké mé oblečení. Já ti mezitím udělám snídani."

Ukázal mi, kde je koupelna a nechal o samotě. Ze svlékl jsem ze sebe své špinavé oblečení. Při pohledu na své tělo do zrcadla se mi dělalo zle. Modřiny jsem měl snad všude. Pod očima černé kruhy. Vypadal jsem hrozně. Vlezl jsem radši do sprchy a nechal na svá ramena dopadat kapky horké vody. Přesně takové uvolnění jsem potřeboval. Po dlouhé době jsem se cítil opravdu dobře. Zavřel jsem oči a snažil sii tento blažený pocit zapamatovat. Cítil jsem se tak čistý, když jsem ze sebe smýval sprchový gel, který jsem našel na poličce. Obmotal jsem kolem hubeného těla bavlněný ručník a vylezl ven. V ložnici, kde jsem se probudil jsem si ze skříně vyndal obyčejné černé skinny džíny, bílé tričko s krátkým rukávem a šel dolů do kuchyně.

Louis už měl připravenou snídani. Posadil jsem se k plnému talíři. Byl jsem mu za to moc vděčný, ale nechtěl jsem jíst. Ano, byl jsem hladový jako vlk, ale já prostě nemohl. Louis mezitím pozoroval a popíjel nějaký čaj.

,,Dáš si něco na pití?"

Jen jsem přikývl. Nevím, proč jsem něco neřekl... jen... jen mi zatím nejde mu důvěřovat. Podal mi šálek horkého čaje, vzal jsem si ho do třesoucích se dlaní. Ochutnal jsem ho a bylo to opravdu moc dobré.

Louis si sedl naproti mě ke stolu. Nic neříkal, ale vypadal, jako když nad něčem usilovně přemýšlí.

,,Takže Harry... Co bys chtěl dělat? Teď, když tu budeš bydlet, bychom o sobě asi měli něco vědět."

Radostně spustil. opět se na mě usmíval jeho zářícím úsměvem. Koukal jsem na něj jako opařený.

Ne ne ne ne ne ne... Já přece nemůžu s ním bydlet. Nemůžu tu zůstat. Já takový kus ničeho a on... Nemůže za mě utrácet peníze za jídlo, pití, vodu...

,,Ne! Já nemůžu... nemůžu tu zůstat s tebou. Nemám peníze, takže... bych ti to nemohl splatit."

,,Peníze jsou to poslední, na čem mi záleží! Přece tě nemůžu poslat zpět na ulici. Teď budeš bydlet tady a basta."

,,Ale ...-"

,,Žádná ale! Zůstaneš tu se mnou. Nepotřebuji tvé peníze. Jen se chci o tobě dozvědět něco víc, tak přestaň odmlouvat a mluv."

Mluvil vážně. Na tváři se mu objevil upřímný úsměv, při své řeči se mi díval přímo do očí. Cítil jsem motýlky, kteří začaly poletovat jako zběsilé někde uvnitř mého břicha. Protočil jsem nad tím oči a nepatrně si povzdechl.

,,Co by jsi chtěl vědět?"

Po několika hodinách klábosení jsem zjistil, že Louis je vlastně dobrý člověk. Sice jsem mu ještě moc nevěřil, ale teď rozhodně víc, než ráno.

Je zábavný a okouzlující a nejspíš jsem se zamiloval do jeho nádherných rtů a očí... Oh my god. Chtěl bych políbit ty...

Harry vážně jsi právě myslel na to, jak ho líbáš? Vždyť jste se sakra včera poznali, teoreticky až dneska ráno, asi před hodinou! Tyhle věci by tě neměli ani napadnout!

Ale je tak krásný... Jo to je ale... Když si jen v mysli vybavím jeho zářící oči a při představě jeho vzdychů... Sakra.

Já se asi opravdu zamiloval...

I am falling for this boy...

❤

Fajn, fajn, fajn... Máte tu další díl. Myslela jsem si tedy, že budu přidávat pomaleji, ale jelikož jste splnili hvězdičky.. ❤
Uvidíme jaká bude reakce na tento díl! Počet hvězdiček pro další díl se dozvíte v komentářích! ✌

♧K