Skandál v Alqualondë

Telvo V.

10. kapitola: Diplomatická krize se přesunuje do Tirionu a ještě se o něco zhorší nezodpovědností jisté nepřemýšlející telerijské princezny. Findaráto na sebe bere další pravděpodobně předem ztracenou misi.

„Nejradši bych tě zaškrtil holýma rukama. Doufám, že je ti to jasné," řekl Findaráto. Nijak zvlášť podrážděně to neznělo: uměl se ovládat. „Zaručil jsem se Olwëmu, že s tebou nebudou potíže."

„Neudělal jsem to schválně," sklonil Telvo kajícně hlavu. „Ani by mě nenapadlo udělat něco takového schválně. To snad ani nejde. Jenomže... Nějak se to... přihodilo."

„Vždycky se to nějak přihodí! Elulindova dcera, při všech Valar! To's alespoň nemohl..." Povzdechl si, vstal, vzal bratrance kolem ramen. „Nemohl, já vím. Nemám ti to za zlé. My si nevybíráme, kam šíp udeří. A ona je opravdu milé děvče, takové, jaké bys k sobě potřeboval, a první to uznám. Jenomže," na okamžik stiskl rty, „neděláš mi to nejsnadnější. Tohle vyžehlit... Nedovedu si ani představit, jak tohle vyžehlíme a co si s celou tou patálií počneme. Elulindo se také vyznamenal, jen co je pravda. Zajímalo by mě, proč všechny moje největší trable začínají cizími srdečními záležitostmi. Nejdřív Aikanár, pak Beren, a teď to jako zlatý hřeb završíš ty s mou sestřenicí. Ten někdo, kdo si hraje s našimi osudy, mě zjevně musí milovat."

„Tvoje matka by to se svým bratrem nemohla nějak probrat a urovnat?" ozvala se od okna Amarië vyhlížející do soumraku. V Novém Tirionu s večerem konečně umlkal stavební ruch a mrholení usazovalo prach zvířený řemeslníky a obyvateli dokončujícími své bydlení. Soukromá část královského paláce, kterou Findaráto postavil pro sebe a svou rodinu, už víceméně vyhlížela jako dovršené dílo, ale spousta domů ještě neměla střechy, omítky nebo vnější ozdoby. Včetně reprezentačního křídla Arafinwëho domu, určeného pro schůzky rady, veřejné oslavy a jednání s vyslanci ostatních elfských království. „Vždycky měli dobré vztahy. Třeba si lord Elulindo dá říci a podívá se na věc realisticky."

„Miláčku, můj děd věděl, co dělá, když svého nejmladšího syna pojmenoval po svém bratrovi. Máme velké štěstí, že strýc Telva taky pro něco neposlal, aby se ho zbavil, po Thingolově vzoru: poslední silmaril – shodou okolností by to byl pořád ten samý, Jeden prsten ze Sauronovy ruky, Vardinu hvězdu z nebe, vyber si. Mají to v rodině."

Ambarussa se nervózně uchichtl.

Findaráto zvážněl.

„Kdyby to byla Olvárinova dcera, nebo Eärlindova... Mohl bys doufat. Nechal bys ho vychladnout, ona by trochu přitlačila, a tatínek by povolil a dal vám požehnání. Jenže Elulindo... Věděl jsi, že to byl Curufinwë, kdo...?"

„Kdo udělal – co?" zopakoval Telvo, i když tušil a děsil se odpovědi.

„Byl to tvůj vlastní bratr, kdo tenkrát v Alqualondë Elulinda zabil. A sám víš, že Námo... odejme vzpomínku na hrůzu a bolest smrti, ale ne na to, jak a co se stalo. Elulindo si pamatuje, nikdy na to nezapomene. V Mandosu možná odpustil, nebo si myslel, že odpustil. Jenže pak potká tebe, živého, zdravého, zjevně plného sebevědomí, jak to zákonitě posoudil, a zjistí, že ho chceš připravit o dceru..."

Telvo klesl do křesla a zakryl si tvář rukama.

„To je, jak si to vykládá on," pokračoval Findaráto. „A máme na krku diplomatický incident. Ani ty, ani ona nejste soukromé osoby. Ambarusso, tohle se musí dozvědět můj otec, a čím dřív, tím líp. Urovnané vztahy s Olwëm jsou pro Noldor naprostá priorita, a od Zatmění je to jako tanec po vejcích. Maiwen a ty... Budeme se mít všichni co ohánět, aby to neskončilo katastrofou. Chvála všem Valar, že alespoň Olwë zůstal při smyslech a při zdravém rozumu."