Idit

23.

Po hodině přeměňování měla Idit výbornou náladu. Konečně se jí povedlo přeměnit pohár na myš. Při odchodu ze třídy potkala Lenku, která se k ní okamžitě připojila. Idit jí samozřejmě do podrobností převyprávěla jek se jí povedlo přeměnit pohár na myš. Lenka trpělivě poslouchala, a dokonce ji obdařila i několika pochvalnými slovy. „Jsem moc ráda, že ti kouzlení začíná jít. Ale teď musím na lektvary za Snapem, tak se uvidíme na večeři ano?" Bez čekání na odpověď svoji zrzavou kamarádku objala a odhopkala do sklepení. Idit se usmívala. Lenka ji připadala úžasně potrhlá. Do hlavy jí ale přišla jiná myšlenka, když Lenka zmínila Severuse. Chová se teď nějak divně. Jejich poslední setkaní zrušil, že prý se nachladil na famfrpálovém zápase, a nezapomněl naštvaně dodat, že to byla stejně ztráta času. Idit nebyla jediná, která si všimla, že se s profesorem něco děje. I ostatní studenti si šeptali, že je nabručenější než obvykle.

Po večeři odcházela z Velké síně ve společnosti Lenky a Hermiony. Společně se toulaly po hradě a povídaly si různé historky a zážitky. Hermionino oblíbené téma byly knihy, ale tomu se dnes úspěšně vyhýbaly. Usadily se do jednoho z potemnělých výklenků. „A co ten kudrnáč? Jak za námi přiběhl po famfrpálovém zápase?" Hodila zvědavý pohled Hermiona na Idit. „Myslíš Jonatana? Co je s ním?" Zeptala se Idit nechápavě. Hermiona protočila oči v sloup. Lenka se začala uchichtávat „No ona myslí, jestli jste se spolu muckali." Idit vytřeštila oči: „Cože? Muckali? To rozhodně ne!" Kamarádky se začaly smát. „Dobře,dobře. A co tedy spolu děláte?" Naléhala stále Grangerová. „Většinou ještě společně s Cyprianem hrajeme hry, nebo si povídáme. Jednou mi pomáhali hledat Rafaela, tak jsme se vlastně seznámili." Vyjasnila Idit situaci, aby si už ani jedna z kamarádek nemyslela, že se spolu někde muckají. „Kdo je Rafael?" Ozvala se po chvíli Lenka. Zrzavá kamarádka jí vysvětlila, že je to její želva a zároveň jí nabídla, že se na něho muže někdy přijít podívat. To Lenka s nadšením přijala.

Asi po půl hodině se od skupinky odloučila Hermiona, která se omluvila, že si musí jít napsat ještě několik úkolů. A tak Lenka a Idit zůstaly sami dvě. Společný čas využily k tomu, aby se více poznaly. Starší z dvojice dívek popsala, jak vyrostla v dětském domově, a že nikdy nepoznala svoje rodiče. Menší blondýnka zase láskyplně mluvila o svém otci, se kterým žije. Pro obě dívky bylo příjemné takto se sbližovat. Idit měla v přítomnosti Lenky velice zvláštní pocit. Přišlo jí, že na ni přítelkyně má konejšivé účinky, nějakým způsobem ji uklidňovala, a věděla, že se jí může s čímkoli svěřit.

Velké hodiny na nádvoří odbyly desátou hodinu. Znamenalo to, že všichni studenti by měli být ve svých kolejích, a kamarádky by se již měly rozloučit.

Idit zůstala sama na konci dlouhé chodby. Ještě se jí nechtělo vracet zpět do pokoje. Za normálních okolností by se teď chystala na hodinu lektvarů, ale ta se dnes z neznámých důvodů opět nekoná. Bez jasného cíle se vydala na cestu. Nevěděla, kam jde, a bylo jí to jedno. Chtěla cítit chlad potemnělých chodeb na své kůži a lehký průvan kolem kotníků. Do plic nasála vzduch, který byl cítit po rozpuštěném vosku ze svící v lucernách. Vyšla pár schodů a zabočila doprava, po chvíli zase doleva. Procházela kolem starých obrazů, olejomaleb s postavami, které už převážně spaly. Dlaň položila na zeď. Cítila její hrubost a chlad. Textura se jí pod rukou začala měnit a ucítila hladké kameny. Ocitla se před vchodem do věže. Vešla klenutým obloukem a po točitém schodišti stoupala stále výš. Občas se zastavila, aby si prohlédla vitráže v oknech. Byly nádherné. Měsíční svit osvětloval barevná sklíčka bílým světlem. Jak to musí vypadat ve dne za slunečního svitu, pomyslela si. Vystoupala až na kruhové odpočívadlo, před sebou měla troje dveře. Zřejmě vedly do nějakých učeben či kabinetů. Usadila se tedy na parapet okna a podívala se ven. Zjistila, že sedí v pěkné výšce, a že je ráda za sklo, které ji chrání. Potemnělá venkovní krajina vypadala tak malá, ale krásná. Vrba mlátička by se jí vešla do květináče. Horkým dechem foukla na jednu z okenních tabulí a prstem na ní nakreslila malý kruh uvnitř trojúhelníku, který protíná svislá čára. Relikvie smrti. Dřívější rozhovor s Lenkou ji přivedl na myšlenky, které už dlouho neměla. Myslela na své rodiče, kdo jsou? Proč je nikdy nepoznala a nemohla s nimi prožívat radosti života? Kdo jí dal knihu, kterou má už odjakživa? Čí je ten podpis v ní, a kdo tam nakresli relikvii smrti?

„Co tu děláš?" Zaznělo dívce za zády. Z toho hlasu jí přejel mráz po zádech. Byl tak chladný. Dlouho se odhodlávala se otočit. Sebrala odvahu a obrátila své tělo směrem k tazateli. Ihned pochopila, proč jí ten hlas připadal tak chladný. Několik centimetrů nad zemí se před ní zmítala bílá, poněkud průhledná postava ženy v dlouhých rozevlátých šatech. Obě na sebe hleděly tváří v tvář, a na přízračné ženě bylo vidět šokování: „Kdo jsi?" Pronesla nepřátelsky. „Idit. Kdo jste vy?" Snažila se Idit, aby to znělo co nejméně vystrašeně. Žena si ji změřila přísným poněkud nedůvěřivým pohledem. „Helena z Havraspáru....... Co tady děláš? Znovu se ptám." Idit se zachvěla zimou: „Sedím, dívám se, přemýšlím." Helena se zasmála. Smích se rozléhal po celé věži. „Nelži! „vykřikla a přiblížila se k Idit ještě o kousek blíž. Dívce to bylo nepříjemné: „Nelžu. Omlouvám se, vím, už je po večerce a já už bych měla být v posteli, ale..." Průhledná dáma ji zastavila napřaženou rukou. Pomalu se sehnula, byla už tak blízko, že se nosy obou žen už skoro dotýkaly: „Kdo opravdu jsi?" Idit už nevěděla co má říct, co chce Helena slyšet...... „Jsem Idit Smithová, patřím do Mrzimoru, jsem asistentka..." Helena ji opět přerušila: „Kdo jsou tvoji rodiče?" To už mrzimorské studentce přišlo jako dost osobní otázka, ale i přesto odpověděla: „Nevím. Nikdy jsem je nepoznala." Helena se pomalu narovnala. „Jsi jí až příliš podobná," řekla tiše, prošla zdí a zmizela.

--------------------------------------------------------------------

Ahoj, všechny Vás zdravím. Doufám, že tyhle časy přežíváte ve zdraví a aspoň malinké pohodě. Po dlouhé době jsem zas měla chuť napsat dalších pár slov. Doufám, že se Vám budou líbit. Chtěla bych teď zase psát častěji, ale znáte to. Držte se a čtěte! :D     -A cup of stories