Idit

14.

Konečně večeře. Idit, převlečená do večerních šatů, se pohodlně usadila na dřevěnou židli. Znovu seděla u stolu s ostatními pomocnými učiteli. Stůl se opět prohýbal pod nejrůznějšími dobrotami. Idit si naložila plný talíř a s chutí se pustila do jídla. Dnes si jako dezert neodpustila, již dlouho očekávaný, vanilkový puding. Nacpaná k prasknutí se vykolébala z Velké síně. Ještě si musí zajít do pokoje pro učebnici a brk na psaní. Čeká ji totiž úplně první hodina, a to Dějiny čar a kouzel. Už se docela těší. Dějepis ji vždycky bavil, a očekává, že tohle bude něco podobného. Procházela zrovna jednou z chodeb a myšlenkami byla úplně někde jinde. Z přemýšlení ji vytrhlo zaklepání na rameno. S trhnutím se otočila. Stálo tam trio jí už dobře známé. „Ahoj Idit, promiň za vyrušení." Usmívala se na ni Hermiona. Tyhle tři tu opravdu nečekala, ale byla ráda, že je vidí. „Ahoj. Co vy tady?" Zeptala se Idit se zájmem. „No upřímně jsme tě trochu sledovali," přiznala Hermiona. „Říkali jsme si, že si určitě pořád sama..." Navázal na Hermionu Ron. Ta ho okamžitě dloubla loktem do žeber. „Ron to myslel tak," hodila na něj naštvaný pohled, „že tady třeba ještě tolik lidí neznáš a společnost by se ti mohla hodit." Harry, se snaze svých kamarádů o konverzaci, jen tiše smál. Idit byla ráda, že si na ni vzpomněli, ale zrovna neměla moc čas se s nimi vybavovat. „Jste moc laskaví, že na mě myslíte. Opravdu si toho vážím, ale teď bohužel nemám čas. Víte, za chvíli mi začíná moje první hodina." Kamarádi na sebe posmutněle podívali. „Ale zítra, někdy během dopoledne, byste čas měli?" Zeptala se Idit, nechtěla kamarády jen tak odbýt. Harry, Ron a Hermiona hned začali vyjmenovávat kdy mají jaké hodiny, a kdy mají volno. Nakonec se shodli, že v deset ani jeden z nich nic nemá. Takže bylo domluveno. Zítra v deset hodin ráno se všichni sejdou před Velkou síní. Čtveřice se rozloučila a každý se vydal za svými povinnostmi.

Idit seděla v prázdné třídě. Obklopovaly ji jen prázdné dřevěné lavice. A osamoceně vyhlížející stůl na vyvýšeném stupínku. V místnosti nebyla žádná oka a osvětlovalo ji jen několik vznášejících se svící. S jemným zašustěním a náhlým průvanem, se na stupínku objevil muž. Hodně starý muž. Idit na něj zůstala překvapeně koukat. Byl totiž celý bílý a poněkud průhledný. Propáníčka! Vždyť to je duch. Proběhlo hlavou Idit. I o tomhle ji samozřejmě Hermiona Informovala. „Cuthbert Binns jméno mé, budu vás učit Dějiny čar a kouzel." Pronesl monotónně stařec a usadil se do vyřezávaného křesla a začal výklad. Staroegyptské kouzelnictví bylo téma hodiny. Idit se snažila poslouchat co nejpozorněji, jenže nezáživný výklad a stařecký hlas, ji začaly uspávat. Jediné, co její víčka drželo stále otevřené, bylo to, že si vše zapisovala do sešitu. Po dloouhé, ale opravdu dlouhé hodině byla ráda, když profesor pronesl: „To je pro dnešek vše." A zmizel.

Pomalou a unavenou chůzí scházela po točitých schodech do sklepení. S hlasitým vrznutím otevřela dveře do jedné z učeben. Tam už na ni čekal profesor Snape, jako vždy zahalený do černého pláště a s naštvaným výrazem. „Dobrý večer," pozdravila dívka a potlačila hlasité zívnutí. Profesor jen pokynul hlavou: „Odložte si věci a přijďte prosím ke stolu." Dívka udělala přesně to, co chtěl a za pár sekund stála po jeho boku. „Základy umění vytváření lektvarů najdete v této učebnici," řekl a podal jí staře vyhlížející knihu v salátovém vydání, „Do příště si ji nastudujte. Hlavně strany osm až dvacet." To je docela dost stránek. Pomyslela si Idit, ale to se nějak zvládne. „A teď," pokračoval učitel, „si zkusíme něco praktického. Se studenty druhých ročníku jsem dnes namíchal tento lektvar." Z pod pláště vytáhl malou lahvičku plnou tekutiny. „Oslepující odvar." Idit se trochu zachvěla, ten název se jí dvakrát nezamlouval. Proč by chtěl někdo někoho oslepit? „Myslím, že už z názvu je jasné, že po požití této tekutin daný člověk oslepne. Naším dnešním úkolem však je vytvořit protilátku, která člověku zrak opět vrátí." Vysvětli Snape své žákyni. „Doufám, že jste si přinesla listy jahodníku, jak jsem po vás požadoval. Budeme je potřebovat." Idit odběhla ke svým věcem a z pytlíčku vytáhla několik zelených vroubkovaných lístků, a položila je před učitele. Ten bez jakékoli reakce začal chystat různé baňky, kotlíky a kahany. Za pár minut měl vše připraveno. Před Idit položil pergamen, na kterém byly sepsány různé přísady a jejich množství. „Můžete začít." Pronesl s vážným pohledem. Dívku to překvapilo. Vážně má sama namíchat lektvar, o kterém slyší poprvé ve svém životě? Idit nebyla zvyklá se vzdávat bez boje. Rozepla si knoflíčky u zápěstí a vyhrnula si rukávy. To zvládneš! Povzbudila se v duchu. Profesor si mezitím odešel sednout do svého křesla a nechal v tom studentku „vymáchat" samotnou. Idit se dala do práce. První na seznamu bylo pět lístků měsíčku lékařského. Ten našla celkem snadno. Vložila je do jedné z baněk a zalila jednou odměrkou vody. Zapálila kahan a nechala, aby se látky z měsíčku extrahovaly do vody. Během toho si nachystala listy kapradí a do kotlíku nalila dvě lžičky vílích slz (lahvičky byly naštěstí popsané, takže nebylo tak těžké je najít).Přidávala další a další ingredience.  Asi po hodině míchání, bublání, odměřování a vaření byla skoro u konce. Do kotlíku přidala sedm lístků divokého jahodníku a bylo hotovo.