♡eighty four♡

122 9 9
                                    

Vracely jsme se ze svatební
cesty z Thajska.

Bylo to tam úžasný.

Až jsem se divila,
že jsi odešla do Koreje.

Ale zase bychom se nepoznaly,
kdyby jsi to neudělala.

Po dlouhé cestě domů jsme
obě hnedka usnuly.
__________________________________
Asi rok a půl po svatbě jsme
se rozhodly pro velký krok.

A ačkoliv jsme to možná měly říct
nejdřív rodičům, chtěly jsme,
aby to jako první věděli lidi,
co s námi všechno prožili.
__________________________________
J:„Počkat-"

Ch: „Cože?"

Podle jejich pohledů bylo
těžké odhadnout pocity.

L:„Chceme s Jennie mimčo."

Nervózně jsem si zkousla ret.

Koukla jsem se na Jisoo a
Chae, které naše novinka
lehce zaskočila.

Ch: „To je skvělý!"

S úsměvem na tváři jsem svůj
pohled zaměřila na Jisoo.

„Jisoo..? Jsi v pohodě?"

Hlavu měla sklopenou k zemi.

Ch: „Lásko?"

J:„Jo... Všechno dobrý."

L:„Unnie... Ty brečíš?"

J:„CO-Ne! Hehe...
Jasně že ne!"

Jisoo normálně nebrečí.
Ne před lidmi.

Proto nás to tak překvapilo.

J:„Jsem za vás hrozně ráda.
Budete skvělý rodiče."

„Díky, Jisoo."
__________________________________
L:„Jennie, to nic.
Prostě... to zkusíme znovu."

Další nepovedený pokus otěhotnět
mě zasáhl přímo do srdce.

Vím, že i tebe, jen jsi se
snažila být silná kvůli mně.

„Kolikrát to budeme zkoušet,
než nám dojde, že to
prostě nevyjde..."

L:„Takhle nesmíš mluvit!
Vyjde to, jen... tomu dej čas."

„Rok nestačil?"

Viděla jsem ve
tvých očích bolest.

Po tváří mi už podruhé za
ten den začaly téct slzy.

„Promiň, j-já jen...Bojím se.
Co když to je prostě mnou?"

L:„Ne... Vůbec nad tím nepřemýšlej. Pojď si sem
lehnout a odpočívej."

Lehla jsem si k tobě na gauč a
hlavu si položila do tvého klína.

Please, give me a chance (Jenlisa)czKde žijí příběhy. Začni objevovat