Please, give me a chance (Jenlisa)cz

♡sixty eight♡

Čas plynul jako voda.

Byly to 2 roky.

2 roky od doby, co
jsme se daly dohromady.

2 roky od prvního 'miluju tě',
které jsem ti řekla.

A nejlepší 2 roky mého života.

Často jsem volala se svými
rodiči a napadlo nás pozvat ty
tvé na víkend k nám.

Viděli se jenom jednou a prý by
bylo vhodné, aby se lépe poznali.

Navíc, ani já jsem tvé rodiče
dlouho neviděla a věděla jsem,
jak moc se ti po nich stýskalo.
____________________________________________
L: ,,Máme všechno?
To není možný...
Určitě jsme něco zapomněly!"

,,Zlato, uklidni se.
Jsem si jistá, že máme všechno."

JM: ,,Děje se něco?"

Z ničeho nic se moje máma
objevila ve dveřích kuchyně.

,,Ne, Lisa jenom šílí."

L: ,,To není pravda!"

,,A chová se jako malá."

Věnovala jsem ti krátký pohled, který jsi
mi s vyplazeným jazykem oplatila.

JM: ,,Liso, za chvíli tady budou."

Viděla jsem ve tvých očích nervozitu.

Pevně jsem tě chytla za ruku
a povzbudivě se usmála.

,,Tak jdeme na to."
____________________________________________
LM: ,,Jennie!"

Ani jsem nestačila zareagovat a
tvoje máma mě už svírala v objetí.

,,Dobrý den."

LD: ,,Rádi tě zase vidíme, Jennie."

Tvůj otec nemohl
samozřejmě zůstat pozadu.

,,Já vás taky."

L: ,,Mami! Tati!"

Nikdy nezapomenu na tvůj
pohled, když jsi je viděla.

Museli ti hrozně chybět...

JD: ,,Marco, Kanyo.
Tak už jste tady."

I můj táta se konečně zvedl
od televize a šel je přivítat.

LM: ,,Ah Yoone, ano konečně.
Z toho letadla mě bolí záda."

Naši rodiče si povídali po cestě do kuchyně,
zatímco my jsme věšely bundy.

,,Pořád nevím, jak mám
říkat tvým rodičům."

L: ,,Hmm... Co takhle jménem?"

,,Nemůžu jen tak přijít a říct
'Marco, Kanyo! Jak to jde?', že?"