Please, give me a chance (Jenlisa)cz

♡sixty three♡

,,Cože?"

L: ,,Ano."

,,Rosé? Naše Rosé?
Mluvíme o stejné osobě?"

L: ,,Ano, Nini,
mluvíme o stejné osobě."

Když jsi mi řekla, že Chaeng
vzala Jisoo ven, opravdu jsem
tomu nemohla uvěřit.

Bylo to takový... nezvyklý.
Ale teď už to není nic neobvyklého.

,,Wow."

L: ,,Je tak těžký
tomu uvěřit?"

,,Chae znám už dlouho a nikdy
nikoho nevzala na rande.
Takže ano, těžko se tomu věří."

L: ,,Je pravda,
že jí znáš dýl."

,,Jo, už od střední,
stejně jako Jisoo."

L: ,,Jenom já jsem
musela byt v Thajsku..."

,,Copak se ti
tam nelíbilo?"

L: ,,Líbilo, klidně bych se
tam vrátila, ale je mi líto, že
jsem vás nemohla poznat dřív."

,,Chápu.
Bylo by to skvělý."

Sama pro sebe jsem
se musela usmát.

Nikdy jsem nepřemýšlela
jaký by bylo, kdybys chodila
do školy s námi.

Třeba bys s Chae
nikdy nebyla.

Ale co kdybychom se
nedaly dohromady ani my?

Stála jsem u okna a koukala
na ulici, když jsem okolo pasu
ucítila tvé ruce.

Znovu jsem se
neubránila úsměvu.

Chvíli jsme takhle stály,
já s pohledem ven, zatímco ty
jsi očima jezdila po mém obličeji.

L: ,,Jsi hrozně krásná."

Zašeptala jsi mi do ucha.

Srdce mi začalo
bít rychleji...

Nevěděla jsem co říct,
jen jsem se na tebe dívala.

Oči mi sklouzly na
tvé rty, které jsem tak milovala.

Spolu s mými jsi je
spojila v jemný polibek.

Ten se následně
změnil ve vášnivý.

,,Liso..."

Vzdychla jsem, když jsme se
odtáhly kvůli nedostatku vzduchu.

L: ,,Rosé se s Jisoo
vrátí až ráno..."

Na chvíli jsi se odmlčela,
jako bys přemýšlela co říct.

L: ,,Chceš pokračovat?"

Ani jsem se nezamyslela
a automaticky přikývla.

Usmála jsi se a znovu
mě přitáhla do polibku.

Rukama jsi mi sjela pod triko,
které jsi mi následně sundala.

Nestihla jsem ani zareagovat
a tričko už leželo někde na zemi.

Taky jsem ti ho sundala,
abych nezůstala pozadu.

Došly jsme k tobě do pokoje,
kde jsme obě spadly na postel.

Obkročmo jsem ti seděla na břiše,
zatímco jsem ti dělala značku na krku.

Tvoje ruce mi klouzaly po
zádech až k bokům.

Pak jsem akorát cítila,
jak se mi rozepla podprsenka,
která jako zbytek mého oblečení,
skončila na zemi.

Někde po cestě do ložnice jsem
stihla ztratit i kraťasy, takže jsem
už kromě kalhotek neměla nic.

Možná proto mi
ty tvoje tolik "překážely".

Taky letěly na zem.

Vrátila jsem se k tvým rtům,
které jsem lehce políbila.

Přes bradu a krk jsem
pokračovala až k hrudi.

Než jsem stihla cokoliv dalšího
udělat, ležela jsem pod tebou.

L: ,,Vážně sis myslela, že
tě nechám být nahoře?"

Zašeptala jsi mi do ucha chraplavým
hlasem a mně unikl slabý vzdych.

Tohle bude dlouhá noc...