Please, give me a chance (Jenlisa)cz

♡sixty five♡

Byl den po Vánocích a my se
rozhodly kompletně uklidit dům.

Jisoo si vzala na starost kuchyň, ty obývák,
Rosé koupelnu a já všechno ostatní.

Většinu času jsem běhala s
odpadky, ale aspoň jsem něco dělala.

Vracela jsem se z venčí,
když se ozvala Chae.

Ch: ,,Jennie?"

,,Jo?"

Ch: ,,Hele... Mám pocit,
že tohle je tvoje."

Otočila jsem se na Chaeng, která
stála pod schody s prádlem v jedné ruce
a s mými kraťasy ve druhé.

L: ,,Vidíš, neztratila jsi je!"

Ch: ,,Neztratila, byly u schodů.
Divím se, že jsme si jich nevšimly."

Stála jsem mezi dveřmi červená
jako rajče, neschopná pohybu.

L: ,,Vezmu je."

Ch: ,,Určitě je nechce Jennie?"

J: ,,Jennie je teď mimo provoz."

,,Já jsem v pohodě..."

J: ,,Jasně.
Už máme všechno hotové,
takže máte volno."

L: ,,Konečně!"

Sebrala jsi Chae z ruky moje
kraťasy a běžela do pokoje.

J: ,,Jennie, než půjdeš vezmeš
ten poslední pytel?"

,,Jop. Stejně jsem toho
dneska udělala nejmíň"

Rovnou jsem vzala ven
Kumu a Kaie, aby se prošli.

Být celý den doma
musí být otravný.
____________________________________________
Šla jsem za tebou do pokoje, když
jsem tě slyšela s někým mluvit.

L: ,,Jo, určitě se někdy stavím.
Taky mi chybíš... Vždyť jsme se
neviděli takovou dobu. Jak je doma?
Nějak to zařídím. Mhm... Tak se měj, Ahoj."

Nikdy jsem si nemyslela,
že jsem nějak extra žárlivá.

Ale když jsem ten rozhovor slyšela,
začala se ve mě probouzet příšera.

Normálně jsem vešla bez klepání.
To už nebylo nic neobvyklého, neklepaly jsme.

L: ,,Ahoj."

Jen jsem přikývla a
opřela se o dveře.

L: ,,Děje se něco?"

,,S kým jsi to mluvila?"

L: ,,Ty jsi mě poslouchala?"

,,Můžeš mi odpovědět?"

L: ,,Přestaň na mě
zvyšovat hlas, Jennie."

,,Liso, odpověz mi."

L: ,,Co to do tebe vjelo?"

,,Chci jenom vědět, kdo ti
tak hrozně chybí!"

L: ,,Můžeš toho nechat?!"

Křičely jsme na sebe.

Hodně.

Jenom protože jsem se bála,
že tě znovu strávím.

Jenom kvůli mojí žárlivosti.

L: ,,Volala jsem s BamBamem,
spokojená?"

Jen jsem na tebe koukala.

L: ,,Je v Thajsku, chtěl
navštívit jeho a moje rodiče."

Mluvila jsi chladně.
Tvoje oči byly úplně prázdný.

,,Liso..."

L: ,,Nech si to."

S tím jsi odešla z pokoje.

Začaly mi téct slzy po tvářích.

Sesunula jsem se na zem s hlavou
v dlaních, když jsem uslyšela
bouchnout vchodové dveře.