Please, give me a chance (Jenlisa)cz

♡seventy♡

Po víkendu jsme se
vrátily domů za Jisoo a Rosé.

Měly jsme v plánu jim
říct o našem stěhování.

Ale už u dveří mě přepadl
náhlý pocit strachu.

S rukou na klice
jsem se zastavila.

L: ,,Nini? Co se děje?"

,,Je to dobrý nápad?"

Najednou jsem své
rozhodnutí začala zpochybňovat.

L: ,,Sama jsi mi to vysvětlovala.
Ony i my potřebujeme svůj prostor."

Byla zvláštní představa, že
přijdu domů a neuvidím Jisoo
jíst v kuchyni její kuře.

Nebo že Chae nebude sedět
na gauči a koukat na pohádky...

V našem domě jsme spolu
bydlely téměř 5 let.

Bude trvat dlouho, než
si na to všechny zvykneme.

,,Tak do toho."
____________________________________________
Ch: ,,Konečně jste tady!"

J: ,,Bylo to tu bez
vás prázdný."

Vůbec nám to neulehčovaly...

,,Ahoj..."

L: ,,Chceme s vámi
něco probrat."

J: ,,Proč se tváříte tak vážně?"

Zeptala se Jisoo s
úsměvem od ucha k uchu.

L: ,,Protože tohle je důležité."

Ch: ,,Tak dobře...
O co jde?"

Sedly jsme si na
gauč naproti holkám.

Trochu jsem se uklidnila, když
jsem na stehně ucítila tvůj dotyk.

,,Budeme se s Lisou stěhovat."

Chvíli na nás
překvapeně koukaly.

V místnosti bylo ticho,
než ho přerušil hlas Rosé.

Ch: ,,Proč?"

L: ,,Copak s Jisoo
nechcete mít soukromí?
My s Jennie jsme pořád doma a vy
nemáte čas samy pro sebe."

Chvíli to vypadalo, že
nad tím přemýšlí.

Nebo aspoň Jisoo,
Chae jen tak někam koukala.

J: ,,Vážně to tak chcete?"

Přikývla jsem.

,,Ano. A taky to
všechny potřebujeme."

Taky jsi přikývla na
znamení souhlasu.

Ch: ,,Kdy?"

,,Co nejdřív.
Jen co všechno zabalíme."

Chaeyoung to vzala hůř
než jsem čekala.

Vypadala smutně.

Všechny jsme byly,
ale Rosé asi nejvíc.

J: ,,A kam chcete jít?
Máte nějaký byt?"

L: ,,Půjdeme k Jennieným
rodičům, než si něco najdeme."

Ch: ,,Bude to zvláštní...
přijít do prázdného domu."

Smutně jsem se
na ní usmála.

,,Ale bude to tak lepší."

Ch: ,,Asi jo."

J: ,,Pak vám s
tím vším pomůžeme."

L: ,,Vážně?"

J: ,,Mhm.
Ale budete nás navštěvovat!"

,,To je jasný, Chu."

Nějakou domu jsme
seděly jen tak v obýváku.

Vzpomínaly jsme na všechno,
co jsme za ty roky zažily.

J: ,,Vzpomínáte, jak Leo vylezl
oknem na střechu a Lisa pro něj lezla?"

Všechny jsme se nad
tou vzpomínkou zasmály.

,,Tohle všechno mi
bude hrozně chybět..."

Ch: ,,Jo..."

L: ,,Nejlepších 5 let mého života."