Please, give me a chance (Jenlisa)cz

♡eighty one♡

Měly jsme se vzít
2 měsíce od zasnoubení.

Situace se ale změnila, když u vás
nastalo úmrtí v rodině a svatba
se musela o víc jak rok odložit.

Popravdě jsem ani nevěděla,
kdo zemřel.

Akorát, že to byl nějaký tvůj
příbuzný z Thajska, kterého
jsi sama pořádně neznala.

To ale neměnilo nic na tom,
že jsme přípravy na obřad
vyměnily za pohřeb.
__________________________________
„Už fakt nemůžu..."

Ch: „Kdy jste se
vrátily z Thajska?"

„Včera v noci, pořád
jsem z letu unavená."

Naspaly jsme obě asi 4 hodiny,
takže se nebylo čemu divit.

J: „No a... ten pohřeb?"

„Všude černá, vzlyky, slzy a plno
lidí, které neznala ani Lisa."

J: „Brečela taky? Aspoň na oko?"

„To ne, ale když se nikdo nekoukal, použila vodu ze
skleničky na stole."

Ch: „Jak by mohla brečet, když jí
ten člověk byl vlastně cizí."

J:„Kde vůbec je?"

„Popravdě řečeno vůbec nevím.
Ráno pořád s někým volala
a pak odešla na schůzku."

J: „Schůzku kvůli če-"

L: „Stihla jsem odejít dřív!
Překvápko!"

Hmm, my o vlku...

Ch: „Kde jsi byla?"

Otázka, nad kterou jsem si
lámala hlavu celé odpoledne.

L: „No, vzhledem k tomu,
že se kvůli mým rodinným
problémům odložila svatba-"

„Lili, co jsi provedla?"

Ani nevíš, jak těžké bylo
udržet si kamennou tvář.

I Jisoo a Rosie měly problém
se nezasmát tvému pohledu.

J: „Nějaký průšvih?
Copak už není velká holka?"

L: „Jestli berete shánění termínu
na náš obřad, jako průšvih...
Tak vám ten názor neberu."

Po tomhle jsem na chvíli vypla.

„N-No a měli nějaký volný?"

L:„Poprvé jsme se shodly
na mém datumu, že?"

Lehce jsem přikývla.

L: „Domluvila jsem to na 23. září.
Snad se to u tebe nezměnilo."

„Opravdu měly volno?"

Už jsem nemohla zakrýt
úsměv od ucha k uchu.

L: „Původně ne, ale udělala
jsem co jsem mohla."

Ch: „Nevydírala jsi je, že ne?"

J: „Schopná by toho byla...
Hlavně pokud jde o Jennie."

L: „Ne, jenom znám pár
lidí z úřadů."

„Ty jsi prostě skvělá!"

Sevřela jsem tě v pevném objetí a
s úsměvem na rtech tě políbila.

J: „Nechci rušit tuhle krásnou chvíli, která pro mé
oči tak krásná není... ale
můžete si to nechat k oltáři?
Jsou to jenom 3 měsíce."

L: „Omlouvám se, mami."

Ch: „Tak si připijeme, ne?"

Chae už se skleničkami v
ruce stála mezi dveřmi.

„Sem s tím, Rosie!"

Že by se na nás
konečně usmálo štěstí?