Please, give me a chance (Jenlisa)cz

♡twenty five♡

Byl teplý středeční večer.
Oblohu zdobil spolu s
hvězdami krásný měsíc.

Jenže jsem si nemohla vychutnat ten úžasný výhled, jak jsem zvyklá.

Měla jsem na starosti něco,
nebo lépe řečeno, někoho jiného.
____________________________________________

Přesně v půl desáté večer někdo
zaklepal na dveře mého pokoje.

Ch: ,,Jennie?"

,,Uh...Ano, Chae?"

Ch: ,,Promiň, že tě otravuju takhle večer,
ale chtěla jsem s tebou mluvit."

,,To je v pohodě.
Co potřebuješ?"

Ch: ,,Chtěla bych tě
o něco poprosit..."

Byla nervózní, hodně.
Nebudu lhát, docela mě děsila.

,,Uhm... dobře?
Hlavně se uklidni, děsíš mě."

Ch: ,,No, jde o Lisu...
Mám jí moc ráda a vím, jak špatně
na tom kvůli mně byla a pořád je..."

Seděly jsme na kraji postele.
Chaeng měla sklopenou hlavu ke svým
dlaním, zatímco já jí zkoumavě pozorovala.

Ch: ,,Ani nevíš, jak moc mě to mrzí.
Hodně jsem to pokazila, byla jsem hnusná
a opustila jsem jí v tu nejhorší chvíli,
ale pořád mi na ní záleželo."

Z ničeho nic se jí zlomil hlas.
Objala jsem jí okolo ramen,
když se rozbrečela.

Celým pokojem se rozléhaly vzlyky Rosie,
která mi ležela na rameni.

,,Ššš, Rosie...
Je to dobrý, neplač..."

Snažila jsem se jí alespoň
trošku utěšit a kupodivu to fungovalo.

Ch: ,,Vidím ja-ak jste s-si blízké.
Nejsem jedin-ná, kdo s-si toho všim-mnul."

To opravdu všechny tak udivuje,
že jsme spolu tak často?
Proč?

Ch: ,,Jennie moc tě pros-sím,
neubliž jí ta-ak jako já...
Buď tu pro ní, potřebuje t-tě. Slib mi t-to."

,,Nikdy bych jí neublížila.
A nedovolím, aby jí ublížil někdo jiný,
budu se o ní starat, jako o princeznu.
Slibuju..."