♡seventy four♡

85 7 6
                                    

L: ,,Jennie!"

S leknutím jsem sebou škubla,
až jsem málem spadla z postele.

Půl osmé.

Takhle brzy jsem
odmítala vstát.

Znovu jsem se zahrabala do
deky a chtěla usnout.

L: ,,Jennie!"

Další infarkt hned po ránu...

,,Hmm...?"

Ode dveří jsem uslyšela
tvůj povzdychl.

L: ,,Za hodinu se máme jet
podívat na ten dům."

,,Cože?!"

Rychle jsem vyletěla z postele,
až se mi zamotala hlava.

L: ,,Seulgi a Irene tam
už budou ček-"

,,Proč jsi mě nevzbudila?!"

L: ,,Budila jsem tě už v sedm!"

,,Asi jsi to dělala špatně."

L: ,,Jennie."

S rukama v bok
jsi mě pozorovala.

,,Už jdu."

L: ,,Máš deset minut."

Cože?!
____________________________________________
,,Skoro jsem se
nestihla najíst!"

Nejmíň půl hodiny zněly v
autě moje stížnosti na dnešní ráno.

L: ,,To není můj problém.
Já stihla všechno."

Uraženě jsem si zkřížila
ruce na prsou a koukala z okna.

L: ,,Jsme tu."

Ticho.

L: ,,Jennie?"

,,..."

L: ,,Nini?"

,,...."

L: ,,Zlato?"

Na to jsem už zareagovala.

Ale pořád se svým 'uraženým'
výrazem ve tváři.

L: ,,Jestli nevystoupíš, odnesu
tě k tomu domu sama."

Nad tím jsem se usmála,
ale zůstala nehnutě sedět.

L: ,,Fajn."

Vylezla jsi z auta, obešla ho
a zastavila se u mých dveří.

Otevřela jsi je a
začala mě tahat ven.

Please, give me a chance (Jenlisa)czKde žijí příběhy. Začni objevovat