Zobrazeno /vkook/ •|czech|•

*°•¹³•°*

Jungkook's Pov
Právě jsem seděl v autě, vedle Jimina. Sice bylo puštěné rádio, ale já stejně nic neslyšel. Proto si s ním nemůžu ani po cestě v autě povídat. Mrzí mně to. Kvůli mně se vždy do rána učil znakovou řeč, jen abychom si mohli povídat. Nevěděl jsem, že se to učí, až jsem měl narozeniny, tak mi řekl vše, co pro mě měl připravené a musím říct, že mi to vehnalo slzy do očí. Bylo to to nejhezčí co mi kdy, kdo mohl dát. Jelikož jsem se nudil, tak jsem si vytáhl mobil.

Kookie❤️: Ahoj:)

Tae💯: Ahojky Kookie:33

Kookie❤️: Copak děláš?

Tae💯: Sedím vedle Yoongiho v jeho obýváku, že prej pro mě má překvapení, který teprve dojede. Nemám rád překvapení.

Kookie❤️: Tohle překvapení se ti snad bude líbit :))))
Kookie❤️: :)))))))

Tae💯: Ty v tom jedeš taky?

Kookie❤️: Možná? :)))))))))

Tae💯: Jungkooku!

Kookie❤️: Sorry hyung, potom napíšu, teď musím končit:)))

Jimin hyung zastavil před nějakým domem a vylezl. Já ještě chvíli seděl v autě, jelikož Jimin šel dovnitř. Asi po pěti minutách jsem vylezl a šel ke dveřím, které se následně otevřely a stál v nich, kdo jiný než Jimin.

„Už jsem tě šel zkontrolovat, jestli jsi v pořádku," řekl znakovou řečí.

„Jen jsem hledal odvahu," odpověděl jsem.

„Tak pojď," řekl a vzal mě za ruku a táhl mě za sebou, až jsme byli v obýváku, zastavil.

Něco začal říkat, ale já na něj jen koukal a snažil se odezírat ze rtů, což se mi jakž takž povedlo. Říkal něco o tom, že jsem Jungkook a mám jistý problém.

Taehyung vstal a přešel ke mně. Díval jsem se mu do očí a, když jsem zpozoroval, že začal mluvit, svůj zrak jsem přesunul na jeho rty.

„Jsem Taehyung, ale to už víš. Těší mě Jungkookie," usmál se a natáhl přede mě ruku. Já začal trochu panikařit a nevěděl co dělat, takže jsem svůj zděšený pohled přesunul na Jimin, který začal mluvit normálně i znakovou řečí.

„Jungkook má takový problém.... Je hluchý. Proto nemá kamarády. Nikdo se s ním nechce bavit, a když jo, odžene je, proto jsem překvapený, že si s tebou pořád píše a jsem za to rád. Aspoň má někoho jinýho než mě, kdo mu může dát víc než já," řekl a usmál se.

Taehyung měl ve tváři divný výraz a díval se mi přímo do očí a udělal něco co jsem vůbec nečekal a to, že mě obejmul. Pevně, ale jemně. Takové objetí jsem nezažil už dlouho a jsem rád, že je to právě Taehyung, kdo mě teď objímá. Nikdy bych si to nepřiznal, kdybych ho neviděl na živo, ale asi ho začínám mít rád, a ne jako kamaráda, ale jako něco víc.