Zobrazeno /vkook/ •|czech|•

*°•³⁰•°*

„Paní Jeon. Mám pro vás špatné zprávy."

I když byl v pokoji, pořád slyšel dění na chodbě.

„Zdraví vašeho syna se zhoršuje."

Píchlo ho u srdce, tohle nebyla věc, kterou chtěl slyšet.

„Mysleli jsme si, že jsme to zpomalili. Ale očividně ne, tak jak jsme chtěli."

Sevřel v ruce peřinu.

„Dáváme mu tak tři měsíce maximálně."

Stiskl k sobě víčka.

„Minimálně ani ne dva.

Zkousl si ret.

„Zlatíčko." přišla s úsměvem jeho máma

„Neboj, bude to jen dobré," usmála se.

Věděl, že lže. Měli to v rodině. Ale nemohl nic dělat. Věděl pravdu.

„Chci být sám mami," zašeptal a matka chápavě přikývla.

„Měj se zlatíčko," dala mu pusu do vlasů a odešla.

Jungkoom ze sebe konečně vypustil všechny emoce a rozvzlykal se.

S Jiminem to dal do pořádku, ale nechtěl ho otravovat.

Musí s tím bojovat sám.

Aspoň to si myslel.