Zobrazeno /vkook/ •|czech|•

*°•²⁹•°*

Taehyung další den nešel do školy, ale na vlak, aby mohl jet do Busanu. Jeho máma o tom samozřejmě věděla.

Jakmile byl v Busanu, šel do nejbližšího květinářství, kde koupil kytici růží a poté v dalším obchodě velkou čokoládu a nějaký hezký stříbrný náramek.

Stopl si taxi a nadiktoval mu adresu nemocnice ve, které by podle Jimina měl být Jungkook.

Zaplatil a vydal se do nemocnice, kde se zeptal, kde leží Jungkook a tam mu to pověděli. Byl napsaný na seznamu lidí, kteří mohou Jungkooka navštívit.

Opatrně zaklepal na dveře, i když věděl, nebo si to pořád myslel, že neslyší a následně otevřel a hned se setkal s očima Jungkooka.

„Ahoj," jemně se usmál Taehyung.

„A-Ahoj," zašeptal Jungkook a Taehyung vykulil oči.

„J-Jak?" zavřel za sebou dveře.

„Menší nehoda, ale to nic není," zalhal mu. Pořád mu s těmihle věci lhal, i když nechtěl.

„Víš, že ti to nevěřím. Ale to mi řekneš potom. Teď pro tebe mám překvapení," řekl a zpoza zad vytáhl kytici červených a růžových růží.

„Páni," vydechl Jungkook.

„Ještě počkej," řekl a dal mu čokoládu „teď zavři oči a natáhni ruku," poručil mu a Jungkook tak udělal.

Cítil na svém zápěstí něco studeného, ale počkal až mu Tae řekne.

„Můžeš otevřít oči," řekl a Jungkook je otevřel.

„T-Tae to... Je nádherný,"

„Jsem rád, že se líbí Jungkookie," usmál se upřímně Taehyung.

„Vážně si se s Jiminem nevyspal naschvál?" zašeptal nejistě Kook bojící se jeho odpovědi. Chtěl věřit, že to opravdu nebylo schválně a také mu chtěl dát poslední šanci.

„Vážně ne. Zamiloval jsem se do tebe a miluju tě Kookie," řekl upřímně a v jeho očích nebylo nic jiného než láska a upřímnost.

„Vážně?" podíval se na něj Jungkook.

„Vážně." usmál se Tae.

„Tím pádem je ti odpuštěno," usmál se Kook.