*°•²⁷•°*

221 19 4
                                    

„Jungkooku? Jak se máš?" zeptal se Jimin jakmile Jungkook otevřel oči. Právě bylo kolem druhé odpoledne a Jimin nezamhouřil ani oko. Za to paní Jeon šla domů se vyspat, že ji Jimin donutil.

„J-Jimine... J-Já... Slyším tě," zašeptal Jungkook s těží.

„To není možný!" vykřikl Jimin a v tom do pokoje přišel doktor.

„A ta další dobrá zpráva, se kterou jsme si nebyli jistí je, že se nám podařilo, aby slyšel," usmál se doktor.

„To je super," usmál se Jimin.

„Jimine? Zavoláš Taemu? Chci slyšet jeho hlas," zašeptal Kook a, když Jimin slyšel Taeho jméno, tak znervózněl.

„J-Jasně," vykoktal Jimin a začal hledat Taeho v kontaktech.

„Děje se něco?"

„N-Ne nic... Teda vlastně... Nevím, jestli ti to říct...," zakoktal se.

„Povídej..." pobídl ho Jungkook.

„De o to... Jeden víkend jsme se opili a já se omylem vyspal s Taem... Jungkook vážně mě to mrzí. Já nechtěl. Promiň," začal se omlouvat Jimin a slzy se mu tvořily v očích. Vážně to nechtěl udělat, ale vůbec o sobě nevěděl.

„Jimine," zlomil se Jungkookovi hlas

„To není vše. Tae byl na sebe hrozně naštvaný. Pokusil se si sobě ublížit. Proto byl na tebe zlý. Neměj mu to za zlý. Prosím Jungkooku...," brečel Jimin.

„Odejdi," zašeptal.

„Co?"

„Odejdi!" podíval se na něj s uslzenýma očima.

„Promiň Kookie," řekl Jimin, ale přesto radši odešel... Věděl, že to tak bylo lepší.

🦋🦋🦋
Omlouvám se😭✋

Zobrazeno /vkook/ •|czech|•Kde žijí příběhy. Začni objevovat