Tenkrát v kempu - ABO Ereri

8

 Celý v šoku jsem nasedl do jejich auta a jel na policejní stanici. Nemohl jsem tomu uvěřit. Kvůli tomu, že jsem byl s ním párkrát venku, tak jsem teď podezřelý z držení drog? Hned co jsme dojeli, zavedli mě bez jediného slova do místnosti pro výslech. Bylo to příšerný. Policajt co mě vyslýchal, na mě jenom řval. Upřímně řečeno, nemrazilo mě z něho zdaleka tak, jako z kapitána. Furt opakoval, že chce slyšet jenom pravdu. I když jsem mu ji říkal. Asi po hodině mě pustil, ale to nebyl zdaleka konec. Testovali u mě přítomnost drog a prohrabali mi všechny věci.

„Konečně jsem venku," řekl jsem. Byl jsem pěkně naštvaný a otrávený. Ani domů se mi nechtělo, protože jsem čekal výprask od Mikasi. Zahnul jsem tedy kdoví kam, a pomalu se šinul domů.

V tom mě chytil nějakej chlap za ruku. Podle pachu jsem ihned poznal, že je alfa v ruthu. Pravou rukou jsem ho chytil pod krkem a přitlačil ho ke zdi. Vytáhl nuž a říznul mě. Sykl jsem bolestí a stáhnul se. Chytil mě za ramena a přirazil ke zdi. Chtěl jsem ho odstrčit, ale levou ruku mi chytil a druhá mě šíleně bolela. Volnou rukou si začal rozepínat kalhoty. Strach ve mně začal sílit a já se snažil vykroutit, jak to jen šlo. Bránil jsem se i zraněnou rukou. Nedokázal jsem ji však ani pořádně zatnout a bolest to ještě zhoršovalo. Projížděla celým mým tělem a já přestával vnímat okolí. V mojí mysli začala převládat beznaděj. Ne, prosím... dostal jsem ze sebe s brekem.

Najednou mu někdo chytl ruku a násilím s ní trhl. Druhou rukou mu vyrazil nůž. Všechno v neuvěřitelné rychlosti a přesnosti. Nemohl jsem uvěřit svým očím. Byl to kapitán?! Na setinu jsem zahlédl jeho pohled a ještě víc ztuhl. Nikdy jsem ho neviděl se takhle tvářit. Měl výraz vraha, co právě našel svoji oběť.

Zatímco mu stále držel jednu jeho ruku, vrazil mu pěstí. Přitlačil ho ke zdi a začal do něho surově kopat a mlátit ho. Bál jsem se, aby toho chlapa nezabil. Takhle agresivního jsem ho nikdy neviděl. Oproti tomu bylo zbití Jeana pohlazení po tváři. „K-Ka-kapitáne klid." Vysoukal jsem ze sebe opatrně, a částečně doufal, že to neslyšel. Zastavil se a otočil se na mě. Začal jsem se třást a víc se tisk ke zdi. Měl pořád ten stejný výraz a já se seriózně bál o život.

„Ukaž mi tu ruku" řekl naštvaným tónem. Okamžitě jsem poslech. „Počkej tedy" řekl a někam odběhl. Za chvíli byl zpátky a nesl s sebou autolékárničku. Vydezinfikoval mi ránu a obvázal ji. „V pořádku?" Zeptal se mnohem klidnějším tónem i výrazem. Už jsem to nevydržel a s brekem se posadil na zem. „K-kapitáne, proč?, proč zrovna já? Vždyť potom, co jste mě všechno naučil, se stejně nedokážu ubránit. Já...já jsem asi vážně k ničemu. „Sakra Jeager!" křikl, „podívej se na mě. I přes všechen strach jsem se mu podíval do očí. Normálně jsem viděl jen nepropustnou zeď. Nikdy jsem nebyl schopný určit, na co myslí.

Tentokrát jsem ale viděl víc. Strach, nebo spíš starost? „Teď mě dobře poslouchej. Umíš se bránit, ale proti noži nemáš šanci, nikdo z tvé třídy by ji neměl" „Ale- ale co vy. Vy jste ho přemohl." Namítal jsem. „Já jsem na tohle trénovaný," řekl klidně „Tak mě trénujte taky! Je mi jedno, jak těžký to bude! JÁ SE PROSTĚ CHCI UMĚT BRÁNIT!" křičel jsem a brečel u toho. „fajn" řekl. Nemyslel jsem, že bude souhlasit. Překvapilo mě to. „Teď vstávej a přestaň bulet! Odvezu tě do nemocnice," řekl a pomohl mi na nohy. 

„D- děkuji kapitáne," řekl jsem při cestě k autu. „Říkej mi Levi," Opravil mě. „Taky mi můžete říkat jménem, kapi- um Levi," řekl jsem rychle „Cos tedy vůbec dělal, Erene?" „No..." začal jsem opatrně, „ umm byl jsem na výslechu. Otočil se na mě a ptal se dál: „Za co?" „Jeden můj kámoš prodával drogy a... ale já jsem nic neměl ani neprodával, vlastně jsem o tom vůbec nevěděl!" bránil jsem se „Předpokládám, že mluvíš pravdu. Ale varuji tě spratku, jednou se zapleteš s drogami a je mezi námi konec." řekl výhružně. Chtěl jsem se zeptat proč, ale radši už jsem nic neříkal.

„Vytáhni si mobil Erene," řekl najednou a já se překvapeně na něj podíval. Jeho výraz říkal, že to myslí vážně tak jsem ho radši začal ho hledat. Nadiktoval mi jeho číslo a řekl, ať mu prozvoním. Byl jsem hrozně rád, že mám jeho číslo. 

„Erene," začal a já opět stuhl. Co chce asi tentokrát? „Nemusel bys o tomhle všem říkat. Jako člen policie nemůžu jen tak někoho surově zbít. Navíc by mě za tohle určitě vyhodili. Takže prostě budeme předstírat, že ten chlap tě říznul a pak zkolaboval." Dořekl a já jsem přikývl na souhlas. V žádném případě jsem nechtěl, aby měl kvůli mně kapitán problémy. 

Zvědavost mi však nedala a já se musel zeptat: "Vy pracujete u policie? Cítil jsem se trochu vinně, když to řekl, protože nás fízlové nehonili jenom jednou. Takže jestli jsem mu celou dobu akorát přidělával problémy... „Jo, v zásahovce" řekl a ze mě opadla většina viny.

Hned co mě dovedl do nemocnice, přebrala si měsestřička. Už jsem ho viděl jenom, jak někam volá. Sestřička mě odvedla na sál,kde mi to zašili. Naštěstí to nebylo moc vážné. Když jsem vyšelz ordinace, přiřítila se Mikasa a hned se vyptávala: Co se ti stalo Erene?Jsi v pořádku? Kdo ti to udělal a jak ses sem dostal? A kde jsi.. „Uklidnise Mikaso, jak ti mám cokoli říct, když mě jenom zasypáváš otázkami?" Řekl jsema začal jí to ve zkratce vyprávět. Samozřejmě jsem jí neřekl nic, co Levinechtěl. Taky jsem ji zatajil, že to byla nadržená alfa. To už by mě pak nikdynikam nepustila, hlavně ne k Levimu. Nechtěla mi ani věřit, že to on mě zachránil.