Tenkrát v kempu - ABO Ereri

14

Došel jsme ke svýmu bytu. Počkat! Něco je špatně. Ta rohožka určitě nebyla takhle špinavá! Zakroutil jsem nad tím hlavou a vstoupil do bytu.

„PŘEKVAPENÍ!!! VŠECHNO NEJLEPŠÍ LEVI!," vyhrkla Hanji, Erwin a Eren najednou. Vytřeštil jsem na ně oči „Co- co tedy děláte?!" „Přece oslavujeme tvoje narozeniny," šťouchla do mě Hanji. Eren ti dokonce upekl dort." Než jsem stihl cokoli říct, vtáhla mě do obýváku, kde už ležel dort. „Víš moc dobře, jak tohle nesnáším," sekl jsem po Hanji. „Já vím, však proč si myslíš, že jsme přivedla jenom tyhle dva?" Navíc, párkrát za život ti to neuškodí. Vždyť je ti dneska přesně 30 let." odpověděla s velkým úsměvem a já jen zakroutil očima. To by mě teda fakt zajímalo, proč sem tahala i Erena.

Byl jsem donucen, sfouknou svíčky. Pak Erwin vytáhl chlast. Konečně něco pro mě. Už chtěl nalít i Erenovi, ale zastavil jsem ho: „jemu ne, ještě není plnoletej. Kdo ví, co to s ním udělá." „To je v pohodě, já pil alkohol už mnohokrát," namítl. Probodl jsem ho pohledem a přísným hlasem řekl: „Pod mou střechou, ale nebudeš,"

Eren POV

Byl jsem dost překvapený, když mi Hanji volala, že chystá Leviho narozeninovou oslavu. Ani jsem nevěděl, kdy má narozeniny. Jakmile jsem tam došel, seznámila mě i s Erwinem. Dort jsem musel péct já, protože Hanji kuchyň málem podpálila a Erwin není o moc zdatnější.

Byl jsem tak rád, když Levi došel. Jeho slova a výraz možná vypadali trochu zle, ale já věděl, že byl rád. V hloubi jeho srdce byl určitě šťastný. Erwin vytáhl i alkohol, avšak Levi nechtěl, abych pil. Stejně mi po nějaké době Hanji trochu dala.

Byla to malá, za to hodně příjemná oslava. Bavili se hlavně o starých časech. Sice jsem většině věcí nerozuměl, ale poslouchat historky z Leviho minulosti mi přišlo hrozně zajímavé. Většina byla k popukání. Jako když jednou na střední odmítl holku, ta se však nedala a všude řekla, že spolu chodí. Leviho to štvalo do té doby, až ji prostě před celou třídou zbil. Nebo jak ho jedna paní označila za zločince, když vyslýchala na policii. Jen co jsem slyšel, že od něho maminky odtahují děti, musel jsem se prostě smát.

Pak Hanji začla něco o svém výzkumu a Levi šel na balkón. Byl už celkem nalitej. Na to kolik toho měl, se pořád držel. Přišel jsem za ním. Koukl se na mě a nic neřekl. Až po chvíli začal: Hele, Erene, měl jsi někdy holku?". „N-Neměl!" Vykoktal jsem ze sebe. Absolutně jsem nečekal, že se bude ptát na tyhle věci. „Hm, já taky ne," řekl. Jeho hlas. Zněl tak smutně, a těžce. Jakoby vše co ho kdy trápilo, se projevilo v tom hlasu. Jakoby konečně odkryl ty bouřková mračna, tu neprolomitelnou masku. „jaký to asi je, být milován." Po těchto slovech jsem se neudržel a musel ho obejmout. Čekal jsem, že mě odstrčí ale... „on se ke mně ještě víc přitulil?!" V hlavě mi nabíhala víc než jen tahle otázka. Hanji tam začala dělat pořádný randál. Přes její hlasitost, jsem jí nevnímal.

Vše na co jsem se mohl soustředit, bylo Leviho objetí. „M-máš mě rád?...Ere..." říkal. V tom se mu podlomili nohy. „Levi!" křikl jsem a přidržel ho. Uslyšel to Erwin. Hned za ním přispěchal a zkontroloval ho. „Jenom spí" řekl klidně. Vzal Leviho a přenesl ho do postele. „To je snad poprvé, co ho vidím takhle usnout." Dodal se smíchem Erwin. Nechápavě jsem se na něho podíval.

Začal vysvětlovat: „Levi má problémy se spánkem. Podle Hanji je měl vždycky. Nenaspí víc jak 3 hodiny v kuse." Cože?! Podivil jsem se hodně. „T-takže on normálně spí jenom 3 hodiny?!" Ne tak úplně. Když už usne, po 3 hodinách se probudí. Je vzhůru, poté zase usne tak na hodinu až dvě a zase se probudí. Nechtělo se mi tomu vůbec věřit. Tenhle Levi, že spí jenom 4 hodiny denně? A někdy prý ani to ne?!

Hanji tam dál řvala a ničeho si nevšímala. Najednou jsme ucítily silný zápach. „No nazdar, Hanji zkouší ty její pokusy," řekl Erwin a šel jí to hned zatrhnout. Díval jsem se na ně a nepřestával si dělat starosti o Leviho. „Už je pozdě, měl bys jít Erene" řekl Erwin snaže se udržet Hanji, před znovu zapálením kuchyně. Přikývl jsem. Rozloučil se a šel domů.

Nemohl jsem nad tím přestat přemýšlet. Ty slova co mi říkal. Ten hlas. Jakoby se chtěl rozbrečet, ale zapomněl jak. Ta poslední slova. Ví snad, že ho mám rád? Asi to jde hodně poznat. Když já ani sám nevím, co že to k němu cítím. Měl jsem hrozný strach a starost, když se mu podlomili nohy. Kdyby to byl jen můj idol, bál bych se o něho takhle? Mluvil o lásce, chce snad vztah? A proč teda nemá přítelkyni, když ho chce tolik ženských? Je to snad Gay? On chce se taky k někomu občas přitulit. Taky chce být někým milován. A já, já bych mu chtěl tak hrozně moc tu lásku dát. Jenže ji nepřijme. Proč by taky přijal. Jsem jenom obyčejný spratek o 14 let mladší než on. Navíc nejspíš není na kluky. Ach jo, tolik otázek a ani jedna odpověď. Proč je to tahle vždycky, když začnu přemýšlet? Co když ke mně opravdu něco cítí. Možná to jen nedává najevo. Jeho výraz mi nic nepoví. Navíc, jestli na mě něco zkusí, označí ho za pedofila. Já to ale musím zjistit. Musím nějak zjistit, jestli mě miluje. Buďto mě má rád a klapne to (velice nepravděpodobná možností) nebo to nevyjde a všechny moje pocity zmizí. Jednoduché jako facka.