Tenkrát v kempu - ABO Ereri

10

Levi POV

Trochu jsem toho spratka postrašil. Jen ať si to dobře zapamatuje, než způsobí další a mnohem horší problémy.

 I když já nejsem zrovna ten nejlepší příklad. Sám jsem se za mlada pral, a to i s nožem. Nechtěl jsem však, aby ten spratek skončil jako já. To platilo i u drog. Nemám s nimi moc zkušeností, ale stojí za většinou mých zásahů. Ještě aby mi přidělával práci. 

Vždycky jsem si myslel, že to bylo jenom dítě, co vyrůstalo v ideálních podmínkách a mělo vše, na co jenom ukázalo. Jakmile jsem slyšel, že přišel o matku a jeho otec není nejsvatější, připomnělo mi to moje dětství. 

„Už je to dávná minulost," řekl jsem si pro sebe. Poslední dobou mívám o něho starost. Nevím proč, ale po tom večeru mám pořád pocit, jako bych ho musel hlídat. Tehdy jsem to totiž zase cítil. Ten stejný podivný pocit. Bylo to stejné, jako tenkrát tom kempu, jen mnohem silnější. Pohled na bezbranného Erena ve mně tento pocit evidentně umocňuje a já nevím proč. Je to sice omega, ale nikdy se mi to s nikým jiným nestalo.

 Možná se ve mně jenom probudila lítost, nad tím jak je slabej. Možná když ho naučím se pořádně rvát, tak... Tsch, moc nad ním přemýšlím.

Eren POV

Celý víkend jsem se jenom povaloval doma. Stejně mě Mikasa nikam nepustila. V pondělí jsme se stavili v nemocnici, kde mi ortézu konečně sundali. Po ráně zůstala už jenom jizva. Doktor sice říkal, že bych měl být ještě v klidu. Mě to bylo jedno, jelikož jsem se nemohl dočkat, až mě bude zase cvičit, tak jsem mu hned napsal.

 Jen co jsme dorazili do školy, musel jsem jít za tou otravnou výchovnou poradkyní. Pořád do mě něco vtloukávala a já ji absolutně ignoroval. Když se zeptala, prostě jsem odpověděl ano. O přestávce přivedla i Jeana. Omluvil jsem se mu a on mě taky. Většinou naše omluvy vpadaly jako: „No, tak promiň. Za to, že jsi takový blbeček, já nemůžu" a s velkou nechutí jsme si podali ruce. Tentokrát to bylo jiné. Nejen já, ale i Jean vypadal, že to myslí upřímně. Sice nevěděl nic o smrti mojí matky, ale bylo mu jasné, že to tentokrát přepískl. Zbytek školy utekl celkem rychle.

 Jenom Levi mi zatím neodepsal. Kontroloval jsem, mobil každou přestávku. „Proč mi neodepisuje? Co když se mu něco stalo?" Honilo se mi hlavou, „proboha klid Erene, „vždyť je ještě určitě v práci. Ale neříkala Hanji, že má skoro pořád volno. Pane bože, nad čím to přemýšlím. Vždyť on pracuje u policie a navíc byl v armádě, mu se jen tak něco nestane."

 Doma jsem musel dělat nějaký pitomý referát do přírodopisu. Máme na něj toho učitele, co mě dotáhl do ředitelny. Podle mě si na mě zasedl. Nemohl jsem se ani pořádně soustředit a pořád se koukal na mobil. Za celý den jsem ho musel zkontrolovat nejmíň 100krát. Už se setmělo a on mi pořád neodepsal. 

Jen co jsem ulehl do postele, zavibroval mi mobil. Moje velké, nadšení však vystřídalo velké zklamání. Bylo to jen upozornění, že má málo baterky. „To vím i bez tebe kráme," zanadával jsem a naštvaně ho připojil do nabíječky. Už jsem ho chtěl položit, když v tom zavibroval znovu. Trochu otráveně jsem se podíval. Bylo to oznámení o nové zprávě. Rychle jsem to rozklikl a... „konečně!" zařval jsem radostí. Odepsal! On mi fakt odepsal! OMG! Napsal: „Setkáme se zítra ve 4 na adrese ...., je to malá posilovna uprostřed ničeho. Hlavně se neztrať a přijď v čas." Přečetl jsem si to několikrát, a pořád tomu nemohl uvěřit. 

Z mého nadšení mě vytrhla Mikasa. Vstoupila do pokoje s tím, proč tak řvu. „Levi mě zítra bude zase učit sebeobranu." Řekl jsem snažíc se krotit svoje nadšení. Vytřeštila na mě oči a hned se ptala: „Kde a kdy? Mám jet s tebou?" „Já to zvládnu Mikaso," řekl jsem trochu otráveně a ukázal jí smsku. „Erene," začala, já ji však hned přerušil, „ já vím, že se ti to nelíbí, ale Levi není takový, jako si myslíš. Povzdechla a pravila: „chtěla jsem říct, ať klidně jdeš. Ale jestli se vrátíš dobitý, tak si mě nepřeje." „Je to tréning sebeobrany, jasně že mě bude trochu bít." „Namítal jsem. Na to už nic neřekla a odešla do svého pokoje. Já si ještě sbalil nějaké věci na cvičení a lehl do postele. 

Ráno jsem se probudil celkem brzy a sám naléhal na Mikasu abychom už šli. Celkem Ironické, protože to ona tahá vždycky mě z postele a žene na autobus. Škola byla dnes hrozně nudná a strašně se táhla. Jen co zazvonil zvonek k ukončení poslední hodiny, vyběhl jsem ze třídy. Učitel na mě cosi zařval, ale bylo mi to jedno. Chtěl jsem co nejrychleji zase cvičit s Levim. Ráno jsem si ještě stihl vyhledat, kde to je, a jak se tam dostanu. Jel jsem rovnou od školy autobusem asi 15 minut. Nebylo to ani těžké najít.

Vešel jsem dovnitř a hned jsem zahlédl Leviho. Seděl za malým stolkem a četl si knihu. Prakticky okamžitě si mě všiml a řekl: „Nazdar Erene, máš něco na převlečení?" Pozdravil jsem a kývnul na souhlas. „Padej se převléct," řekl a ukázal směrem k šatnám. Když jsem se převlékl, Levi na mě čekal a šli jsme do tělocvičny.

Povšiml jsem si pistole za jeho opaskem a zvědavost mi nedala: „Proč nosíte tu zbraň?" „Jsem ve službě," odpověděl stručně. Potom co zachytil můj udivený výraz, dodal: „To, znamená, že mě můžou povolat do akce každou minutu. Jinak si můžu dělat skoro, co chci." O zásahovce jsem nevěděl vlastně nic, takže mě to překvapilo.

„Teď si tě trochu otestuju," řekl. Postupně jsme chodili k různým strojům a plnil jsem různé cviky. Myslel jsem, že u toho umřu. Schválně mi to pořád přitěžoval. Navíc u většiny jenom kroutil hlavou a říkal, „příšerný". A to jsem si myslel, že jsem na tom docela dobře. S každým jeho „Příšerný" jsem se propadal víc a víc hanbou. Na konci mi dal přestávku a já se šel napít.

Sám si sedl ke stolečku a něco psal na papír. „Abys mohl vůbec pořádně použít dané chvaty, musíš mít sílu, rychlost a v neposlední řadě i vytrvalost," začal přísným hlasem. Jen co to dopsal, strčil mi ten papír pod nos se slovy: „Tohle je tvůj cvičební plán. Podle toho jak ho budeš plnit, takové budou tvoje výsledky." Vytřeštil jsem oči, protože tohle nemůžu zvládnout. Tohle zvládne snad jenom monstrum jako on. Předtím jsem si myslel, že nám na kempu dávali zabrat.Dál jsme opakovali chvaty, co nás učil na kempu.

„Končíme," řekl. Já jsem se opětovně sbíral ze země. Připomnělo mi to ty časy na kempu. Nad tím jsem se musel pousmát. Najednou se kapitán rozpřáhl rukou, jako by mi chtěl rozbít hubu. Těsně u mého obličeje se však zastavil. Napjatě jsem čekal, co bude. On mi cvrknul do čela a škodolibě se ušklíbl. „Tohle bylo podlí," řekl jsem. „Musíš mít taky dobré reflexi. Dneska jsem tě ještě ušetřil, ale příště se nediv," řekl škodolibě, „A teď se jdeme převléct" Počkat MY?!

V šatně si Levi začal vysvlékat triko. Nemohl jsem od něho odtrhnout oči. Má tak krásné tělo. „Budeš na mě zírat ještě dlouho?" Otočil se na mě. Rychle jsem se obrátil na druhou stranu. Bylo mi tak trapně, až jsem se červenal. Měl tak dokonale vypracované svaly. Taky jsem zahlídl velkou jizvu ve spodu břicha. Zajímalo by mě, proč ji tam má. „Ty se nebudeš převlíkat?" vyrušil mě z mého dumání. „A-Ano," odpověděl jsem rychle. Odešel. Byl jsem rád, protože mi před ním bylo trapné se převlékat.

Už jsem byl na odchodu, když mě zastavil jeho hlas: „nechceš hodit domů?" Myslel jsem, že je to jen vtip, ale jeho výraz mluvil o opaku. Navíc, Levi nikdy nevtipkuje. „Pokud vám to nevadí" řekl jsem opatrně. „Když se tě ptám, tam mi to asi nevadí, ne?" odpověděl a začal hledat klíčky. „No, asi ano," řekl jsem a podrbal se na zátylku.

Jen co jsme nasedli do auta, ptal se: „Kde bydlíš?" Nadiktoval jsem mu svoji adresu. Cením si toho, že mě veze domů. Od toho večera nerad chodím sám večer. Né, že bych se bál vyjít z baráku, spíš jsem hrozně paranoidní a všude se rozhlížím. Jsem tak napnutý, že se leknu i igelitového sáčku.

„Kdy máš čas?" prolomil ticho Levi. „Skoro každý den, jenom v pondělí a čtvrtek mám školu až do 4." odpověděl jsem. Tak se zítra a v pátek potkáme stejně jako dnes ve stejný čas." Přikývl jsem. Zbytek cesty bylo trapné ticho. Nechtěl jsem ho vyrušovat při řízení, tak jsem radši nic neříkal. Jen co jsem došel domů, vrhla se na mě Mikasa. Podezřívavě mě prohlížela a chtěla slyšet každý detail. Samozřejmě jsem spoustu věcí zatajit. Jinak bych si vyslechl pořádné kázání. Navečeřel jsem se, osprchoval se a únavou padl do postele.