Pregnant》Kunten [ ✔ ]

『4』

    ,, Už jsem doma ! " uslyšel jsem Kunův hlas.

,, V pokoji. " oznámil jsem mu, aby věděl kde mě najít.

I když v našem málem bytě by mě našel hned, i kdybych mu nic neřekl.

,, Ahoj. " přišel za mnou s úsměvem na tváři.
,, Jak ti je ? " sedl si ke mně na postel.

,, Už dobře. " úsměv jsem mu oplatil.
,, Zítra se vrátím do školy. "

,, Jsi si jistý ? " nadzvedl obočí.
,, Ještě jeden den by jsi mohl zůstat doma. " navrhl.

,, Ano, jsem- " zarazil jsem se.
,, Víš co ? Radši ještě zůstanu doma, kdyby náhodou. "

Aspoň můžu v klidu popřemýšlet co udělám s tím dítětem, které mi roste v břiše.

Pokud se ovšem nerozhodnu ještě dnes...

,, Taky si myslím. " přikývl a zvedl se z postele.
,, Udělám jídlo. Chceš naložit taky nebo si jedl ? "

,, Už jsem jedl. " odpověděl jsem mu a vzal si mobil. Kun přikývl a odešel z pokoje.

Mobil jsem odemkl a najel na poznámky, kde jsem měl napsané, co bych měl dělat a jestli to vůbec říct Kunovi.

Všechno jsem si furt dokola pročítal a snažil se na něco přijít. Když už mě to přestalo bavit, mobil jsem položil na noční stolek a hlasitě vydechl.

,, Co mám sakra dělat ? " zamumlal jsem si pro sebe a podíval se na fotku mě a Kuna, kterou mám v rámečku položenou na stole.

Fotku fotil Kun jako selfie, když jsme byli na našem třetím rande. Vzal mě do hračkářství a řekl mi, že si můžu vybrat cokoliv chci.

Velice neobvyklé rande, ale mě se to moc líbilo. Vybral jsem si malého plyšového méďu, protože jsem nechtěl, aby za mě moc utrácel.

,, Musím mu to říct. " vydechl jsem.
,, Nemůžu se rozhodnout bez něj. " zvedl jsem se z postele, vzal obálku s fotkou miminka a šel do kuchyně za svým přítelem.

Kun byl otočený zády ke mně, takže si nevšiml mé přítomnosti a nadále se věnoval vaření. Nevím co dělal, ale vonělo to velice hezky.

,, Kune ? " oslovil jsem ho a přišel blíž ke stolu, na který jsem dal ruce s obálkou.

,, Ano ? " promluvil, ale nepodíval se na mě. Jenom dál vařil.

,, Můžeš na chvíli přestat vařit ? " zeptal jsem se ho.
,, Musím ti něco říct. " mluvil jsem vážně.

Kun vypl plotnu a otočil se ke mně.
,, Děje se něco ? " ruce si utřel do utěrky.

,, Jo, děje. " přikývl jsem a po stole mu poslal obálku. Naštěstí nespadla ze stolu, a tak si ji Kun mohl bezproblému vzít.

,, Co je to ? " podíval se na mě, a pak na obálku, kterou už držel v ruce.

,, Je v tom fotka. " řekl jsem prostě a hlavně oklikou. Pořád se bojím jeho reakce.

,, Fotka ? " nechápal.
,, Jaká fotka ? "

,, Podívej se. "

Kun poslechl, obálku otevřel a vytáhl z ní onu fotku miminka. Chvíli se na to zmateně koukal a potom se podíval na mě.

,, Tene ? Co to znamená ? " nadzvedl obočí.

,, To znamená, že... " zhluboka jsem se nadechl.
,, Že jsem těhotný. " sklopil jsem pohled, abych nemusel vidět jeho výraz.

,, Cože ?! " vykřikl až jsem sebou trochu cukl.
,, Jak dlouho ? "

,, Dva a půl měsíce. " odpověděl jsem a pohled měl stále sklopený.

,, A to jsi mi jako nemohl říct něco už dřív ?! " zvýšil trochu víc hlas.

,, Já to taky moc dlouho nevím. " konečně jsem k němu zvedl pohled.
,, Vím to jenom dva týdny a nic jsem ti neřekl, protože jsem měl strach ! "

,, Strach ? " nadzvedl obočí.
,, Strach z toho, že tě opustím ? "

,, Jo. " přikývl jsem.

,, Bože Tene. " rukou praštil do stolu.
,, To mi vážně nevěříš ? Dokonce jsem kvůli tobě propásl i první ultrazvuk ! "

,, Nekřič po mně sakra ! " také jsem zvýšil hlas.
,, Řekl jsem ti to teď, protože jsem se s tebou chtěl rozhodnout, co budeme dělat, ale jak vidím, tak jsem si měl vzít ty prášky a dělat, jako že se nic nestalo. " do očí se mi nahrnuly slzy.

,, Jaké prášky ? " zamračil se.
,, Neříkej mi, že prášky na potrat. "

,, A jaké jiné prášky asi, hm ? " překřížil jsem ruce na hrudi.
,, Byla hloupost ti to říkat. Kdybych věděl, že se zachováš takhle... " semkl jsem rty k sobě a doufal, že se tak nerozbrečím.

,, Ty jsi neuvěřitelný. " Kun zakroutil hlavou a fotku s obálkou pustil na zem.
,, Nechápu, jak jsi mi nemohl věřit. Potom všem, co jsme spolu zažili. " odešel z kuchyně. Poté jsem slyšel zabouchnutí vchodových dveří.

,, Sakra ! " rukou jsem si vjel do vlasů a rozbrečel se.

Když jsem se trochu uklidnil, vzal jsem ze země fotku miminka, dal ji zpět do obálky a odnesl ji do pokoje.

Jídlo jsem nechal rozdělané v kuchyni na plotně a sám si lehl do postele. Lehl jsem si na bok, tady ke dveřím a objal se kolem břicha.

Co mám teď dělat ?
Kun je na mě naštvaný a já jsem tu teď sám. Mám se teda rozhodnout bez něj ?
Víc jsem se objal a znova se rozbrečel.

Mám si vzít ty prášky ?
Ale doktorka řekla, že bych si je brát už neměl.
Na druhou stranu... Měl bych to už za sebou.

Sakra já nevím !

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Za prvé... Omlouvám se velice krátkou kapitolu.
Za druhé... Ten už to řekl Kunovi. Jak myslíte, že se rozhodne dál ?

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere